Elves, tree devas , nymphs and other nature beings were a familiar environment for the mythical people of prehistoric times because they could perceive it. Later, mankind lost contact with these finer levels of being, but the elvan beings are still there and encounters with them are also possible today. Margot Ruis, a Sensitive of our days, maintains contact with nature beings, explores their world and life and seeks their advice. She describes her experiences in this book and gives suggestions on how we ourselves can strive for such encounters and how they can enrich our lives . With a foreword by Paul Uccusic and an interview with Margot Ruis and Gerhard Kogoj. 

 Zabývám se památnými stromy desítky let. Vysvětlení, proč se ten který strom památný, bývají posluchači i čtenáři vyžadována často. Připravila jsem spolu s kolegy tři desítky příběhů, v nichž jsou těmi nejdůležitějšími stromy. Inspirací byla většinou lidová podání. Jako každý výběr, je i náš soubor ovlivněný znalostmi a sympatiemi. O to víc jsme nechali prostoru pro ty, kteří budou chtít v naší práci pokračovat. A měli by. Stromy -  věkovité i ty mladší – si to zasluhují.Životy stromů propojené v příbězích s osudy lidí nám umožňují zamyslet se i nad naší historií. Stromy tím, že se mohou dožít vyššího věku než lidé, se stávají svědky osudů těch, vedle kterých někdy i staletí rostou. A proto mohou „vypravovat“.O tom je tato knížka: jak lidé žili, v co věřili, v čem hledali oporu a hlavně – co pro ně znamenaly stromy. V základech vypravovaných příběhů jsou lidové pověsti, ale i historické záznamy a vzpomínky, samozřejmě doplněné současným pohledem.Sborník pověstí vznikal v rozpětí několika let. AutorMarie Hrušková se zabývá památnými stromy dlouhou dobu a její tvorba je mezi čtenáři a posluchači známá a oblíbená, např. Památné stromy I, II s kresbami Jaroslava Turka nebo knihy o Podoubraví.  Kresby Jaroslava Turka doprovodily také knížku Kult stromů v zemích koruny české.S fotografiemi Marie Holečkové vyšla např. dvoudílná publikace Za památnými stromy Vysočiny I, II a Aleje. V poslední době spolupracuje autorka s fotografem Pavlem Hösslem, např. Stromy z ráje českého a oceňovaná knížka Nejmohutnější stromy naší země, stromy propagovala i stejnojmenná putovní výstava.Marie Hrušková se autorsky podílela na přípravě televizního seriálu Paměť stromů spoluautora a režiséra Bedřicha Ludvíka s průvodcem Luďkem Munzarem a na publikacích, které k tomuto seriálu vznikly.Autorem grafického řešení je Jaroslav Turek ml.Autorem kreseb je Jaroslav Turek st.Autorem fotografií je Pavel Hössl.

 Po dlouhá desetiletí se krmení ptáků ocitalo v palbě kritiky ochránců přírody – a to neprávem, jak nejznámější německý ornitolog Prof. Dr. Peter Berthold a jeho žena Gabriele Mohrová během svých dlouholetých výzkumů dokázali. Kdo svým opeřeným návštěvníkům poskytne po celý rok dobré krmení, může se těšit nejen pozorováním z bezprostřední blízkosti, ale také významně přispívá k ochraně ptáků.ZÁKLADYCo ptáci potřebují a jak jim každý může pomociKRMÍME PTÁKYJaké jsou vhodné zásobníky krmiva, jaké krmivo je vhodné, jaké přirozené zdroje krmiva nacházíme v zahraděNÁVŠTĚVNÍCI KRMÍTEKPortréty více než 75 druhů ptákůA NĚCO NAVÍCPostavte si své krmítkoPo celý rok krmíme — po celý rok pomáháme.AutořiPROF. DR. PETER BERTHOLD, ornitolog tělem i duší, je velkým zastáncem celoročního krmení ptáků. Se svojí ženou GABRIELE MOHROVOU se neúnavně podílí na mnoha projektech ochrany přírody. 

 Sníte-li o vlastním lese, pak vám bude tato kniha zkušeného a prozíravého průvodce, lesníka, hospodáře, autora i učitele vítaným rádcem.Obhospodařujte les ekologicky a úspěšně – hned od začátku.Koupě lesa, hospodaření v souladu s principy trvalé udržitelnosti, výběr stromů, tradiční lesnické práce, rozhodnutí o těžbě stromů, prodej dřeva i příprava palivového dříví: To vše zde najdete pěkně pohromadě a vysvětleno krok za krokem.Co vám rostliny prozradí o kvalitě půdy a stavech lesní zvěře? Jak poznáte charakter a zdravotní stav svých stromů? Jak připravíte svůj les na klimatické změny a jak i bez kácení dosáhnete zisku? AutorPeter Wohlleben (1964) se již od dětství chtěl stát ochráncem přírody. Studoval lesnictví a přes dvacet let pracoval jako úředník zemské lesní správy. Dnes vede Lesní akademii v německém regionu Eifel a usiluje o návrat pralesů do různých oblastí světa. Často vystupuje v televizních pořadech, pořádá přednášky a semináře a píše knihy na témata týkající se lesa a ochrany přírody. Svými bestsellery Tajný život stromů, Citový život zvířat, Slyšíš, jak mluví stromy a dalšími nadchl čtenáře po celém světě. V Německu nedávno začal vydávat časopis Wohllebenův svět. V roce 2019 mu byla udělena Bavorská státní medaile za zásluhy při ochraně životního prostředí, a to za jeho citlivé a nekonvenční zprostředkovávání vědeckých poznatků.

 „Tak proč to děláš? Co máš z ježků?”„Mám z nich radost.”„Mohl by ses o něj teď na ty dva dny postarat?”Takhle nějak začalo přátelství veterináře Massima, specializujícího se na dobytek, s opuštěným ježečkem. Mláďátko staré sotva pár dní je celé červené a na hřbetu má proužek bílých, měkkých a trochu rozcuchaných bodlin. Váží pouhých 25 gramů a slabounce kňourá: má hlad, je mu zima anebo se možná cítí osaměle. Plakání je tak zoufalé, že pronikne i skrz Massimův obranný štít tvořený apatií a silou zvyku. A tak se stalo, že Ninna – rozcuchaný ježeček byla samička – obrátila kouzlem své osobnosti jeho život naruby. Je zvědavá a jakmile vycítí něco nového, vystrčí čumáček ze svého úkrytu; je velmi hravá a baví se tím, že čenichem převrací misku s vodou; je něžná a když Massima delší dobu nevidí, samou radostí ho pak olíže. Zároveň je to ale volně žijící zvíře, které potřebuje svobodu: klec je mu čím dál těsnější a štěstí nachází venku v lesích…Massimo Vacchetta v této knize vypráví o neobvyklém setkání, které mu pomohlo překonat špatné období a vnuklo mu nový smysl: založit záchrannou stanici pro ježky, vinou naší nepozornosti ohrožený druh, a postarat se o ty, kteří pomoc potřebují. Tak jako Trilly, zapřísáhlý donchuán, nebo křehká Lisa, jež si všechny okolo získala svým pohledem, nebo Zoe, jemuž se podařilo odrazit všechny rány osudu. Zraněná, týraná, bezbranná zvířátka, která ovšem překypují touhou po životě. Autoři:Massimo Vacchetta - žije v severoitalském městě Novello, poblíž francouzských hranic. Jako privátní veterinář se přes dvacet let specializuje na dobytek. V roce 2014 otevřel Záchrannou stanici „Ninna” (Centro di Recupero Ricci „La Ninna”), odloučené pracoviště záchranné stanice v Brenezzu. Je předsedou asociace „Domov pro ježky” (La Casa dei ricci), jejímž záměrem je ochrana ježků a přírody.Antonella Tomaselli - je spolupracovnicí týdeníku Confidenze tra amiche (Důvěrná sdělení mezi kamarádkami; Mondadori) a literárního blogu věnujícího se ochraně zvířat ioleggoconjoy.com. Jakožto odvěká kynoložka se postarala o režii mnoha tematických dokumentů. Aktivně se věnuje zvyšování povědomí lidí o opouštění domácích mazlíčků (Alegra Yes I Am). Je čestnou předsedkyní italské společnosti milovníků jorkšírských teriérů (Società Italiana Amatori Yorkshire Terrier). Napsala řadu knih o různých psích rasách a tematických článků do časopisů.

Les znamená víc než jen hodně stromů. V jedinečném ekosystému spolu v úzkém vztahu žije bezpočet živočišných,  rostlinných druhů i hub. Pro nás je les místem odpočinku, místem, kde můžeme zblízka zažívat přírodu.OBJEVUJTE DRUHY  Poznáte více než 550 druhů, od nejmenšího mravence až k mocnému buku.SPOLEHLIVĚ URČETE  Více než 900 barevných fotografií ukazuje všechny důležité znaky zvířat, rostlin a hub.CHÁPEJTE SOUVISLOSTI  Jak funguje lesní biotop? Čím se projevuje změna klimatu a jaký vliv má na hospodářské využívání lesa? Jaký význam mají jednotlivé druhy v ekosystému?Obsáhlý a fundovaný průvodce pro každou procházku do lesa.

Peter Wohlleben, lesník a ochránce přírody, odkrývá udivující podobnosti mezi člověkem a přírodou – toto prastaré pouto zůstává dodnes neporušené.Mají lidé něco jako sedmý smysl, kterým dokážou vytušit nebezpečí?Dá se říct, že náš čich předčí citlivý čich psa? Proč náš imunitní systém reaguje na barvy a vůně lesa?A z druhé strany:Je možné, že stromy dýchají?Že u nich lze dokonce změřit něco jako srdeční tep?A měli bychom na rostliny pohlížet jako na inteligentní bytosti?Náš imunitní systém při procházkách lesem prokazatelně využívá rostlinná antibiotika, která stromy vylučují do ovzduší, aby se tak ochránily před útočníky. A naše smysly nijak nezaostávají za smysly jiných živých tvorů. Podobně jako zvířata, která vnímají zemětřesení a jiné přírodní katastrofy dlouho předtím, než si je uvědomíme my, máme i my lidé sedmý smysl – díky němu se nás někdy například zmocní neklamné tušení, že se na nás zezadu někdo dívá. Čich psů je sice celkově mnohem citlivější než lidský, jde-li však o vůni zralých plodů a ovoce, můžeme na psy dělat „dlouhý nos“.Rostliny a stromy zase mají překvapivě mnoho lidských rysů: Některé rostliny jsou schopné slyšet a rozlišovat neškodné zvuky od zvuků, které znamenají hrozbu, rozpoznávají například jemné záchvěvy chroustajících housenek. Stromy vdechují kyslík obsažený ve vzduchu a využívají jej k získávání energie. Své kořeny používají k ohmatávání i k ochutnávání a pravidelné pohyby, jimiž pumpují vodu kmenem vzhůru, lze ve světě stromů přirovnat k našemu srdečnímu tepu.Peter Wohlleben nám připomíná, že člověk není rostlinám a živočichům nadřazený, nýbrž zůstává stejně jako všechny ostatní druhy součástí úžasného systému, kde na sobě všichni navzájem závisejí a kde se všichni navzájem ovlivňují – a tomuto komplexnímu působení nedokážeme dosud ani zdaleka porozumět.AutorPeter Wohlleben (1964) se již od dětství chtěl stát ochráncem přírody. Studoval lesnictví a přes dvacet let pracoval jako úředník zemské lesní správy. Dnes vede Lesní akademii v německém regionu Eifel a usiluje o návrat pralesů do různých oblastí světa. Často vystupuje v televizních pořadech, pořádá přednášky a semináře a píše knihy na témata týkající se lesa a ochrany přírody. Svými bestsellery Tajný život stromů, Citový život zvířat, Slyšíš, jak mluví stromy a dalšími nadchl čtenáře po celém světě. V Německu nedávno začal vydávat časopis Wohllebenův svět. V roce 2019 mu byla udělena Bavorská státní medaile za zásluhy při ochraně životního prostředí, a to za jeho citlivé a nekonvenční zprostředkovávání vědeckých poznatků.

Peter Wohlleben, lesník a ochránce přírody, odkrývá udivující podobnosti mezi člověkem a přírodou – toto prastaré pouto zůstává dodnes neporušené.Mají lidé něco jako sedmý smysl, kterým dokážou vytušit nebezpečí?Dá se říct, že náš čich předčí citlivý čich psa? Proč náš imunitní systém reaguje na barvy a vůně lesa?A z druhé strany:Je možné, že stromy dýchají?Že u nich lze dokonce změřit něco jako srdeční tep?A měli bychom na rostliny pohlížet jako na inteligentní bytosti?Náš imunitní systém při procházkách lesem prokazatelně využívá rostlinná antibiotika, která stromy vylučují do ovzduší, aby se tak ochránily před útočníky. A naše smysly nijak nezaostávají za smysly jiných živých tvorů. Podobně jako zvířata, která vnímají zemětřesení a jiné přírodní katastrofy dlouho předtím, než si je uvědomíme my, máme i my lidé sedmý smysl – díky němu se nás někdy například zmocní neklamné tušení, že se na nás zezadu někdo dívá. Čich psů je sice celkově mnohem citlivější než lidský, jde-li však o vůni zralých plodů a ovoce, můžeme na psy dělat „dlouhý nos“.Rostliny a stromy zase mají překvapivě mnoho lidských rysů: Některé rostliny jsou schopné slyšet a rozlišovat neškodné zvuky od zvuků, které znamenají hrozbu, rozpoznávají například jemné záchvěvy chroustajících housenek. Stromy vdechují kyslík obsažený ve vzduchu a využívají jej k získávání energie. Své kořeny používají k ohmatávání i k ochutnávání a pravidelné pohyby, jimiž pumpují vodu kmenem vzhůru, lze ve světě stromů přirovnat k našemu srdečnímu tepu.Peter Wohlleben nám připomíná, že člověk není rostlinám a živočichům nadřazený, nýbrž zůstává stejně jako všechny ostatní druhy součástí úžasného systému, kde na sobě všichni navzájem závisejí a kde se všichni navzájem ovlivňují – a tomuto komplexnímu působení nedokážeme dosud ani zdaleka porozumět.AutorPeter Wohlleben (1964) se již od dětství chtěl stát ochráncem přírody. Studoval lesnictví a přes dvacet let pracoval jako úředník zemské lesní správy. Dnes vede Lesní akademii v německém regionu Eifel a usiluje o návrat pralesů do různých oblastí světa. Často vystupuje v televizních pořadech, pořádá přednášky a semináře a píše knihy na témata týkající se lesa a ochrany přírody. Svými bestsellery Tajný život stromů, Citový život zvířat, Slyšíš, jak mluví stromy a dalšími nadchl čtenáře po celém světě. V Německu nedávno začal vydávat časopis Wohllebenův svět. V roce 2019 mu byla udělena Bavorská státní medaile za zásluhy při ochraně životního prostředí, a to za jeho citlivé a nekonvenční zprostředkovávání vědeckých poznatků.

 Přírodní bytosti hrají podle autorky důležitou roli v našem životním prostoru. Lidem pomáhají vnímat energii stromů, dosáhnout vyššího stavu vědomí, očistit lidskou auru, uvědomit si některé malichernosti, které řešíme v každodenním životě, vnímat intenzivněji barvy a vůně přírody a více se zajímat o ochranu životního prostředí.V existenci přírodních bytostí ani nemusí čtenář uvěřit, i přes to kniha učí vnímat, co nás obklopuje, pozorovat přírodu a pečovat o ni s větší úctou. Po přečtení mnozí dospějí k vědomějšímu a pečlivějšímu zacházení se vším, co žije a roste a návštěva lesů, vodopádu či vodních toků už nikdy nebude jako dříve.

 Margot Ruis nabízí v této knize pohledy do světa, neviditelného většině lidí z našeho kulturního prostředí: Komunikuje s vodními bytostmi, elfy, dévami stromů a jinými postavami.  Kromě mnoha milých setkání nám popisuje i jejich naléhavé volání jiného světa: Chybný technologický a společenský rozvoj poslední doby přivodil jemnohmotnému prostředí naší Země utrpení, a ohrožuje postupně i život nás samotných. K léčení „Matky Země“ může každý z nás přispět vědomějším životem, orientovaným nikoliv na „mít“, ale „být“, a láskou k přírodě, k jejím bytostem i k sobě navzájem.

„Jonathan Balcombe názorně ukazuje, že ryby mají pocity a zaslouží si respekt a ochranu jako jiné vnímavé bytosti.“ - DALAJLÁMA Přemýšlejí ryby? Skutečně mají třívteřinovou paměť? A dokáží rozpoznat lidi, kteří na ně zírají nad hladinou? V knize Co ryba ví? etolog Jonathan Balcombe vyvrací mýty a přináší odpovědi nejen na tyto otázky. Vezme vás do hlubin moří, do potoků a ústí řek i na druhou stranu akvarijního skla, kde odhalí překvapivé dovednosti ryb. Co ryba ví? překypuje postřehy a vzrušujícími objevy, a tak vybízí k přehodnocení našeho vztahu k rybám a ke stále více ohroženému mořskému životu. Navždy změní váš pohled na naše podvodní bratrance. A to včetně zlatých rybiček. AutorJONATHAN BALCOMBE býval ředitelem oddělení pro studium vědomí zvířat v institutu Humane Society Institute for Science and Policy ve Washingtonu. Nyní je nezávislým autorem a redaktorem a přednáší o vědomí zvířat. Je autorem čtyř knih včetně Second Nature (Druhá přirozenost) a Pleasurable Kingdom (Království potěšení) a více než šedesáti vědeckých článků a kapitol knih o chování zvířat a jejich ochraně. Je populárním hostem rádií, objevil se také v televizním kanálu National Geographic a v několika dokumentárních filmech. Píše pro The New York Times, The Washington Post a do dalších periodik. Žije v Ontariu. Najdete ho na Facebooku, můžete ho sledovat i na Twitteru na @Jonthanpb1959 nebo navštívit jeho webové stránky jonathan-balcombe.com. 

Jak si lišky a jedle dávají dobrou nocVěděli jste, že houby dokážou klást léčky? Nebo že ryby lžou? Nejen my lidé máme sklony k přehánění a nepravdám. Zvířata jsou mnohem nápaditější, jedná-li se například o to, jak získat partnera či partnerku. Etoložka Madlen Ziegeová nás zve do fascinujícího světa, v němž potkáme chameleonské rostliny, pavouky mávající lasem, ryby praktikující rybolov, ptáky, co tančí, a králíky, kteří stavějí navoněné ploty. Ukazuje nám přitom, že řeč přírody nám může pomáhat v každodenním životě - ať už jako inspirace, jak flirtovat, či jako návod, jak urovnat spory se sousedy.

 „Místo strachu z vlků bychom měli mít strach z toho, jak moc jsme se vzdálili od své vlastní vlčí povahy.“Ulisse s Achillem jsou dva mladí vlci. Opuštěné je našli v lese, poté byli svěřeni do péče Elise a dobrovolníkům ve stanici Monte Adone – zařízení v Apeninách u italské Boloni, v němž se o nalezená zraněná divoká zvířata starají. Vlčata by tak měla zůstat v zajetí až do konce svého života, protože pokud vlci vyrůstají v blízkosti člověka, neosvojí si jazyk a zákony smečky a bez jejich znalosti by v přírodě nepřežili. Elisa s kolegy ze záchranné stanice se o to ovšem chtějí pokusit. Možná trochu bláhově se snaží vrátit lesu jeho děti a umožnit tak vlkům žít volně ve svém přirozeném prostředí.Jejich odvážné úsilí vrátit vlky na svobodu Giuseppe Festa sleduje krok za krokem. Patnáct měsíců s nimi stráví v takřka nedotče­ných Apeninách, sdílí jejich nadšení a hluboce prožívá zklamání. Ulisseovo a Achillovo dobrodružství citlivě zachycuje až k nečekanému závěru.Dokumentární příběh Děti lesa se čte stejně poutavě jako román. Giuseppe Festa detailně přibližuje chování vlků, divokých a často mytizovaných zvířat, a opěvuje kouzlo přírody, kterou ovšem nepopisuje nijak romanticky, dokáže ukázat i její  drsnou tvář, a to bez mýtů a jakýchkoliv předsudků. Autor zachycuje touhu vlků po svobodě a čtenáře si umí získat svou láskou, obavami a pochybnostmi stejně jako velkým porozuměním a respektem, který si tato fascinující zvířata zaslouží.Autor:Giuseppe Festa vystudoval přírodní vědy a věnuje se environmentálnímu vzdělávání. Jako zpěvák vystupuje v Itálii i v zahraničí se skupinou Lingalad, kterou založil. Je protagonistou a scenáristou oceněného dokumentárního filmu Oltre la frontiera (Za hranicí) a autorem řady reportáží z přírody pro italskou televizi Rai. V nakladatelství Salani vyšly jeho romány Il passaggio dell’orso (2013, Přechod medvěda), L’ombra del gattopardo (2014, Stín leoparda), La luna è dei lupi (2016, Měsíc patří vlkům) a Cento passi per volare (2018, Sto kroků od vzlétnutí). Všechny byly přeloženy do mnoha jazyků.Giuseppe Festa@Sara Romoli

 Jakmile vykročíme ze dveří, obklopí nás příroda.Všude probíhají tisíce malých i velkých dějů, které jsou často fascinující a krásné – pokud si jich vůbec všimneme. V dobách minulých bylo životně důležité je rozpoznat, dnes se spoléháme na odborníky a sledujeme předpověď počasí.Peter Wohlleben nás ve své knize zve, abychom se sami stali odborníky, abychom se důkladně rozhlíželi kolem sebe a dokázali rozklíčovat znamení, která nám poskytují vítr, mraky, rostliny a živočichové. Ze sedmikrásek se tak mohou stát naši domácí „meteorologové“ a podle měsíčku lékařského zase třeba poznáme, kolik je hodin. Autor vyvrací mýty a poskytuje vědecké vysvětlení některých známých pranostik. Fakta přitom nepodává nudně, všímá si jejich užitečnosti na zahradě a využitelnosti při pobytu v přírodě. AutorPeter Wohlleben (1964) se již od dětství chtěl stát ochráncem přírody. Studoval lesnictví a přes dvacet let pracoval jako úředník zemské lesní správy. Dnes vede Lesní akademii v německém regionu Eifel a usiluje o návrat pralesů do různých oblastí světa. Často vystupuje v televizních pořadech, pořádá přednášky a semináře a píše knihy na témata týkající se lesa a ochrany přírody. Svými bestsellery Tajný život stromů, Citový život zvířat, Slyšíš, jak mluví stromy a dalšími nadchl čtenáře po celém světě. V Německu nedávno začal vydávat časopis Wohllebenův svět. V roce 2019 mu byla udělena Bavorská státní medaile za zásluhy při ochraně životního prostředí, a to za jeho citlivé a nekonvenční zprostředkovávání vědeckých poznatků.

 Jak se ze zlého, samotářského, ale nesmírně fascinujícího vlka, který se od nepaměti objevuje v mýtech a pohádkách, stal nejlepší přítel člověka? Proč kulturní vývoj lidstva ve všech epochách svorně doprovázeli zrovna vlci a psi? Jak se náš nejednoznačný vztah k vlkům stal hnací silou lidské spirituality? A proč nás tak dojímá pohled našeho psího parťáka? Uznávaný etolog Kurt Kotrschal nám ve své knize pomůže nejen lépe pochopit pradávné zaujetí vlkem, ale také nás naučí, jak správně přistupovat k našemu věrnému společníkovi – psovi. Kniha odpovídá na otázku, v čem se od sebe tito dva blízcí příbuzní liší, a zároveň poskytuje cenné poznatky o soužití člověka a jeho nejlepšího přítele. Publikace získala rakouské ocenění Vědecká kniha roku v oblasti medicína a biologie. „Kurt Kotrschal na základě svých znalostí a zkušeností fundovaně popisuje ambi­valentní a mnohostranné sbližování vlka s člověkem a poutavě líčí, jak se z divokého vlka vyvinul dnešní pes.“ – ORF AutorKurt Kotrschal (* 1953) je rakouský biolog a etolog, emeritní profesor na Vídeňské univerzitě. Celý svůj profesní život pozoruje zvířata (havrany, vlky, opice, psy) a dlouhodobě zkoumá jejich chování. V roce 2008 nedaleko Vídně spoluzaložil Wolf Science Centre (WSC). V tomto unikátním zařízení se svými kolegy sleduje, jak se domestikovaní psi liší sociálně a mentálně od svých divokých předků – vlků. Aby bylo možné je srovnávat, přistupují tu k oběma druhům stejným způsobem – díky tomu je Wolf Science Centre celosvětově jedinečné. Centrum je možné navštívit, ocitnout se dokonce i v bezprostřední blízkosti vlků a dozvědět se o jejich životě víc. www.wolfscience.at

PRO VŠECHNY MILOVNÍKY PŘÍRODY Při procházce upoutá vaši pozornost neznámý pták – co to jen může být za druh? S tímto bohatě ilustrovaným atlasem ho dokážete snadno a rychle určit, a to díky jednoznačně popsaným znakům a realistickým vyobrazením s propracovanými detaily. Téměř okamžitě zjistíte, který opeřenec si v parku tak prozpěvuje, kdo přiletěl na krmítko nebo se pohupuje na hladině.  Portréty jednotlivých druhů doplňují pozoruhodná fakta a zajímavosti ze života ptáku. Čím víc se o nich dozvíte, tím víc vás budou fascinovat. Jakmile ptáka pojmenujeme a určíme jeho druh, stává se pro nás srozumitelnějším. Můžeme se o jeho životě dozvědět víc a stejný druh pozorovat dlouhodoběji. Pták se stane naším známým, kterého při dalším setkání rozeznáme rychleji. Jednou ho poznáme do takové míry, že ho dokážeme identifikovat i při letmém pohledu a budeme toho o jeho životě hodně vědět. Při prvním setkání ovšem stojíme ještě zamyšleně před neznámým opeřencem. Jelikož jsou ptáci neustále v pohybu, mohou létat a většinou si od člověka udržují odstup, bývá pro nás velkou výzvou rozlišit drobné rozdíly, jež jsou někdy pro rozeznávání druhů podstatné. V této knize najdete 100 druhů ptáků střední Evropy, převážně časté a rozšířené druhy, které můžete pozorovat všude. Díky tomuto výběru se začátečníci mezi pozorovateli naučí určovat ptáky. Může se stát, že narazíte na ptáka, kterého ani po pečlivém porovnání s ilustracemi v knize nenajdete. Nejspíš ho však zvládnete přiřadit alespoň do určité skupiny ptáků. V tom případě zkuste hledat v obšírnějším atlasu ptáků a se znaky, jež jste si zaznamenali, můžete pokračovat s určováním přímo ve správné skupině. Druhy ptáků v tomto atlasu jsou řazeny podle své příbuznosti. Podobné druhy jsou vyobrazeny na sousedních stranách. Pokud jste schopni neznámého ptáka přiřadit přibližně do správné skupiny, je nejrychlejší tuto skupinu nalistovat a identifikovat ty druhy, které přicházejí v úvahu. V atlasu autor popisuje důležité znaky pro určení druhu pomocí krátkých vysvětlivek u vyobrazených ptáků. Odborným termínům se přitom záměrně vyhýbá, aby počátky vašeho pozorování nebyly příliš komplikované. Poznávání ptačích druhů napomáhají věrné kresby Paschalise Dougalise. Každý profil ptačího druhu obsahuje stručnou charakteristiku a informace o chování, typickém životním prostoru či stěhování, a také popis zvláštností daného druhu, protože ve světě ptáků se odehrává mnoho napínavých příběhů. Pro české vydání byla doplněna bližší lokalizace ve spolupráci s birdlife.cz. AutorFelix Weiß je vystudovaný biolog – má velmi rád přírodu a je autorem několika atlasů a knih o ptácích a rostlinách.Paschalis Dougalis je ilustrátor a výtvarník – specializuje se na kresby přírody a divoké zvěře. Žije a pracuje v Mnichově. Zajímá se zejména o euroasijské ptáky a savce. Ilustroval několik přírodopisných knih a jeho díla byla opakovaně oceněna.

 Oslava rozmanitosti ptačího života a chování Tato kniha pojednává o překvapivých a někdy znepokojivých projevech chování, které jsou u ptáků na denním pořádku, o činnostech, které výrazně a někdy škodolibě vyvracejí naše obvyklé představy o tom, co je u ptáků „normální“ a čeho jsme si mysleli, že jsou schopni.Jennifer Ackermanová na základě aktuálních vědeckých poznatků převrací tradiční pohled na způsob, jak ptáci žijí, jak spolu komunikují, získávají potravu, páří se, vychovávají mláďata a přežívají. Odhaluje jejich pozoruhodnou inteligenci i strategie a schopnosti, které jsme kdysi připisovali výhradně lidem: klamání, manipulaci, podvádění, únosy, zabíjení potomků, ale také důmyslnou mezidruhovou komunikaci, spolupráci, součinnost, altruismus, kulturu a hru. Některé z těchto mimořádných způsobů chování jsou tak zapeklité, že posunují hranice samotné „ptákovitosti“ – tedy ptačí podstaty.Je zřejmé, že neexistuje jen jediný ptačí způsob života, ale spíše ohromující škála druhů s odlišným vzhledem i životním stylem. Ptáci se mezi sebou liší v každém ohledu, v opeření, tvaru těla, zpěvu, letu, ekologické nice i v chování. A právě to na nich milujeme. Rozmanitost biology fascinuje. A fascinuje i pozorovatele ptáků (birdwatchery), nutí je sepisovat seznamy druhů, jež během svého života viděli (life listy), cestovat do vzdálených koutů zeměkoule za vzácnými druhy nebo skočit do auta a jet se podívat na zbloudilce přivátého bouří či vyrazit do lesa a pískat a hvízdat, aby přilákali jakéhosi nenápadného budníčka.Pozorujte chvíli ptáky a uvidíte, že různé druhy dělají i ty nejvšednější věci naprosto odlišným způsobem. Tuto rozmanitost odrážejí i výrazy, kterými popisujeme naše vlastní extrémní chování. Jsme sovy, nebo skřivani; nosíme se jako pávi, nebo jsme ošklivá káčátka; jsme dravci, nebo holubičí povahy; noční ptáci, nebo ranní ptáčata. Cukrujeme, kdákáme a krákoráme. Hudráme, sýčkujeme, vejráme, lelkujeme, datlujeme. Jsme blbouni nejapní nebo slepice. Jsme nafoukaní jako holub bublák nebo zmrzlí jako drozd. Spíme jako dudci a nadáváme jako špačci. Děláme volavky a kavky. Máme mezi sebou straku nebo kukaččí mládě. Jsme oškubaní jako kuře a pěkně jsme se vybarvili. Vylétli jsme z hnízda, jsme vykutálení ptáčci a děláme ptákoviny. Naparujeme se, tokáme, zařizujeme si hnízdečko lásky, jsme jako hrdličky, ale umíme být i jako supi. Někteří z nás zobák nezavřou po celý den, jiní ho ani neumějí pořádně otevřít. Mluvíme, jak nám zobák narostl, někdy ho ale musíme držet, abychom přes něj nedostali. AutorkaJennifer Ackerman (*1959) píše již více než tři desetiletí o vědě, přírodě a biologii člověka. Po celý život se snaží zpřístupňovat poznání co nejširšímu publiku, hledat místo člověka v přírodou daných souvislostech a kreativně uvažovat nad vědeckými fakty. Její styl spojuje čtivost a poutavost s předcházející pečlivou rešerší. Právě v tom tkví její hlavní dar a díky tomu se její práci dostává opakovaných ocenění. Mimo jiné získala stipendium americké Národní nadace pro literaturu v oblasti literatury faktu, Buntingovo stipendium a grant od Nadace Alfreda P. Sloana.Má za sebou nespočet příspěvků a článků v mnoha publikacích, například National Geographic či New York Times. Především ale píše knihy. V Nakladatelství KAZDA již vyšel její světový bestseller Genialita ptáků (The Genius of Birds).

Robin Wall Kimmererová vypráví příběhy mechů z pohledu vědy i tradiční moudrosti domorodých národů. Mezinárodně uznávaná autorka poutavě spojuje vědecké poznatky s osobními postřehy a dává možnost nahlédnout do elegantně jednoduchého života mechorostů, od nichž se můžeme mnohé naučit. Ve vzájemně provázaných esejích srozumitelně vysvětluje biologii mechů a přemítá nad tím, co všechno nám tyto fascinující organismy mohou předat. Čerpá přitom ze svých rozmanitých zkušeností vědkyně, matky, učitelky i spisovatelky s indiánskými kořeny.V meších autorka objevila vstupní bránu k důvěrnému sepětí s krajinou – jakousi tajnou znalost lesa, která je metaforou toho, jak lze žít ve světě. Putujte s ní a stejně jako ona se kolem sebe dívejte přes mechové brýle.„Napsat celou knihu o meších si žádá určitou odvahu a zapálení pro věc […] Kimmererová se ve svém debutu Naslouchání mechu zhostila úkolu obdivuhodným způsobem a čtenářům zpřístupnila svět plný překvapení. To, co se o meších dovídáme, jednoduše bere dech.“  – environmentální časopis Orion„Poutavé osobní i vědecké líčení oblasti rostlinné říše, kterou až příliš často přecházím bez povšimnutí […] zapáleně klade důraz na něco, čemu se nejčastěji dostává zaslouženého obdivu pod mikroskopem.“  – Jamaica Kincaidová, The New York Times Book ReviewAutorkaRobin Wall Kimmererová (1953) je matka, vědkyně, univerzitní profesorka a oficiální příslušnice státem uznávaného indiánského kmene Citizen Potawatomi Nation. Je autorkou knihy Braiding Sweetgrass (Copánky z trávy), která jí přinesla celosvětové uznání. Její knižní debut Naslouchání mechu získal ocenění John Burroughs Medal za vynikající literární počin o přírodě, její další texty vyšly v řadě odborných a environmentálních časopisů. Honosí se titulem čestné profesorky na Fakultě environmentální a lesní biologie Newyorské státní univerzity a založila a dodnes řídí Centrum původních národů a životního prostředí.Coby spisovatelka a vědkyně se neomezuje jen na obnovu ekosystémů, ale usiluje i o obnovu vztahu člověka s krajinou. Má bakalářský titul z botaniky na Newyorské státní univerzitě, magisterský i doktorský titul z téhož oboru na Wisconsinské univerzitě a publikovala množství vědeckých článků o rostlinné ekologii, ekologii mechů, moudrosti původních národů a restorativní ekologii. Žije na starém statku na severu státu New York a pečuje o upravené i divoké zahrady.

 Jakmile vykročíme ze dveří, obklopí nás příroda.Všude probíhají tisíce malých i velkých dějů, které jsou často fascinující a krásné – pokud si jich vůbec všimneme. V dobách minulých bylo životně důležité je rozpoznat, dnes se spoléháme na odborníky a sledujeme předpověď počasí.Peter Wohlleben nás ve své knize zve, abychom se sami stali odborníky, abychom se důkladně rozhlíželi kolem sebe a dokázali rozklíčovat znamení, která nám poskytují vítr, mraky, rostliny a živočichové. Ze sedmikrásek se tak mohou stát naši domácí „meteorologové“ a podle měsíčku lékařského zase třeba poznáme, kolik je hodin. Autor vyvrací mýty a poskytuje vědecké vysvětlení některých známých pranostik. Fakta přitom nepodává nudně, všímá si jejich užitečnosti na zahradě a využitelnosti při pobytu v přírodě. AutorPeter Wohlleben (1964) se již od dětství chtěl stát ochráncem přírody. Studoval lesnictví a přes dvacet let pracoval jako úředník zemské lesní správy. Dnes vede Lesní akademii v německém regionu Eifel a usiluje o návrat pralesů do různých oblastí světa. Často vystupuje v televizních pořadech, pořádá přednášky a semináře a píše knihy na témata týkající se lesa a ochrany přírody. Svými bestsellery Tajný život stromů, Citový život zvířat, Slyšíš, jak mluví stromy a dalšími nadchl čtenáře po celém světě. V Německu nedávno začal vydávat časopis Wohllebenův svět. V roce 2019 mu byla udělena Bavorská státní medaile za zásluhy při ochraně životního prostředí, a to za jeho citlivé a nekonvenční zprostředkovávání vědeckých poznatků.

Proč si tuto knihu přečístVe strhující a zároveň kritické knize Peter Wohlleben přímo navazuje na svůj bestseller Tajný život stromů. Na jedné straně líčí nejnovější poznatky o životě stromů a o jejich schopnosti učit se a reagovat na klimatické změny. Zároveň neopomíjí ani omezenost některých ekonomických a politických subjektů, které mnohdy stromy vysazují jen kvůli těžbě dřeva či vytváření pozitivního mediálního obrazu, a přírodu tím vykořisťují. Jenže intenzivně obhospodařované smrkové plantáže přehřátí planety určitě nezabrání.Wohlleben se zaměřuje na dokazování klíčového významu lesů v boji proti klimatické změně a navrhuje pokorný přístup k přírodním procesům a odvrácení se od arogantního přesvědčení, že člověk po několika stoletích praxe rozumí přírodě lépe, než příroda sama po milionech let evoluce.Dle Wohllebena by se měl dát přírodním procesům volný průběh, jak prostřednictvím rozšíření chráněných lesních oblastí bez zásahu člověka, tak i minimalizací lidských zásahů v hospodářských lesích na absolutní minimum. V knize rozebírá také aktuální problémy a otázky spojené s lesnictvím a ochranou klimatu v Německu, které nejsou tak odlišné od situace v České republice.„Při našem společném čtení o lese vám ukážu, jak mů­žete stromům při učení přihlížet, proč když buky či duby v létě shodí listí, nemusí si tím zákonitě zadělat na pro­blémy, a podle čeho můžete poznat stromy, které vsadily na špatnou strategii,“  říká autor knihy Peter Wohlleben.Nahlédněte do knihy Audiokniha Čte Aleš Procházka. Celková délka je 8 hodin a 11 minut00 Úvod01 Když se stromy mýlí02 Tisíciletá škola03 Moudrost tkví v semeni04 Zimní doplnění zásob05 Červenými listy proti mšicím06 Ranní ptáče a noční sova07 Les jako přírodní klimatizace08 Když v Číně prší09 Berte na přírodu ohledy a udržujte si odstup10 Bakterie podceňovaní všeumělové11 Zády ke zdi12 Půtky v bukovém lese13 Německo hledá superstrom14 Dobrá myšlenka je málokdy k dobru15 Srnka kůrovec v bledě modrém16 Vlk jako ochránce klimatu17 Dřevo opravdu čistě ekologické18 Můžeme vám vystavit účet19 Argument toaletního papíru20 Více peněz méně lesa21 Slonovinová věž se naklání22 Copak to máme na talíři23 Každý strom se počítá24 Musí všichni táhnout za jeden provaz25 Svěží vítr26 Les se vrátí27 Doslov Pierra Ibische Jak kniha vznikala Peter Wohlleben je dlouhodobým zastáncem lesů a boji proti komerčnímu kácení. Na to, proč je kácení lesů špatné, se snaží poukázat právě v této knize. Rozhodl se zaměřit zejména na stále palčivější problém klimatické změny a jak k ní kácení lesů ještě více přispívá. Důraz klade také na důležitost ekologicky udržitelného lesnictví a to nejen v evropských lesích, ale celosvětově. Co o knize říkají čtenáři S publikáciou a obsahom, témami som spokojný. Veľmi dobrý kompromis medzi odbornými faktami a prezentáciou ktorá je zrozumiteľná, adresná a aktuálna tak pre ľudí z mesta či vidieka. Núti rozmýšľať a pýtať sa. Odporúčam. Audio spracovanie na vysokej úrovni. Róbert Lipták Knihy Petera Wohllebena otevírají oči i těm, co si mysleli, že už o přírodě leccos ví. Tím, že dlouhodobě žijeme v člověkem přetvořeném prostředí, už si nedokážeme ani představit, co to vlastně nedotčená příroda je, naše lesy to už dlouho nejsou a jen tak nebudou. Z knihy sálá moudro člověka, který zasvětil svůj život lesu a stromům. Velmi zajímavé a poučné poslouchání audioknihy. Postupně kupuji všechny knihy Petera Wohllebena ... Kateřina Brodíková Než stromům dojde dech je knížka velice aktuální, velmi přímočará, s velkým provokativním potenciálem – a ze všech těchto důvodů také nesmírně inspirativní. Alespoň by bylo skvělé, kdyby inspirativní byla – především pro všechny ty, kdo rozhodují, jak lesy ve střední Evropě budou vypadat, jak se v nich (ne)bude hospodařit a jaká pravidla pro lesnictví budou platit. Všem, koho téma lesa a téma klimatických změn zajímá, vřele doporučuji. Jakub Kašpar, náměstek ředitele Správy KRNAP Peter Wohlleben již poněkolikáté bije na poplach prostřednictvím své knihy a tentokráte s příznačným názvem Než stromům dojde dech. V ní upozorňuje na stále se stupňující krizi lesnictví, ze které jde doslova mráz po zádech. Deprese a pocit beznaděje se dostavuje po většinu času čtení alespoň tomu, komu není osud lesů lhostejný. Bohužel těch lidí kterým lhostejný je, je dostatek. O to hůře se to snáší když mezi nimi je lesnická správa a organizace které by měly činit pravý opak, nebo se tak alespoň tváří. Mnohdy financované přímo státem. Pokud byste chtěli podpořit nějaké sázení stromků apod. zjistěte si co je to za organizaci a s kým spolupracuje, protože velká většina těchto bohulibých organizací pod rouškou revitalizace lesa stromek vysadí, ale až bude co k čemu, tak půjde okamžitě na pilu. Na žádné udržitelnosti skoro nikomu nezáleží. Člověk ztrácí iluze že by se mělo něco dát do pořádku, jelikož dokud tu budou peníze, budou tu lidé kteří budou lesy těžit až do doby, kdy se “nenadechnou”. Recept na zlepšení situace je přitom prostý: Nechte tu přírodu na pokoji a ona se o sebe hravě postará. To poslední o co stojí, je “pomoc” člověka. Obrovské doporučení na tuto knihu. Opět by si ji měl přečíst každý, protože dokáže otevřít lidem oči před věcmi, které zkrátka už nemůžeme přehlížet. MartyManCZ O autorovi Peter Wohlleben Peter Wohlleben se narodil v roce 1964 v Bonnu. Již od malička se zajímal o přírodu a původně chtěl studovat biologii. Dal ale na radu své matky a rozhodl se studovat lesnictví. Po studiích strávil přes dvacet let v zemské lesní správě, kde nejdříve pracoval jako vedoucí kanceláře a později se stal lesníkem. Zde si našel cestu k ekologickému lesnictví a organizaci túr pro turisty a kurzů pro studenty. V roce 2007 mu vyšla první kniha a během několika následujících let se stal jedním z nejprodávanějších autorů. V současnosti pracuje a vyučuje na Lesní akademii v německém Eifelu a globálně se zasazuje o obnovu pralesů. Často vystupuje v televizních programech, pořádá přednášky a semináře a píše knihy týkající se lesa a ochrany přírody. Jeho bestsellery Tajný život stromů, Citový život zvířat, Tajná síť přírody, Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou a Než stromům dojde dech nadchly čtenáře po celém světě. Za emocionálně působivé a nekonvenční zprostředkovávání vědeckých poznatků mu byla v roce 2019 udělena Bavorská státní medaile Za zásluhy o životní prostředí. Film z roku 2020 Tajný život stromů, vycházející ze stejnojmenné knihy, zhlédlo v kinech na 350 tisíc lidí.

Na základě třicetiletého výzkumu napsal Dave Goulson srozumitelnou, fascinující a důležitou knihu, v níž se zabývá důkazy alarmujícího poklesu množství hmyzu na celém světě. „Pokud přijdeme o hmyz, všechno se zhroutí,“ varoval v rozhovoru pro New York Times.Hlavní příčinou tohoto poklesu hmyzích populací je nerozvážné používání chemických pesticidů. Přiklání se tak k závěru kultovní knihy Rachel Carsonové Tiché jaro, po jejímž vydání v roce 1962 došlo k celosvětovému zákazu používání DDT. Zanedlouho ale byly zavedeny nové pesticidy, stejně smrtící jako DDT, a v současnosti se lidstvo nachází na pokraji nové krize. Co nastane, když veškerý hmyz zcela zmizí? AutorDave Goulson (* 1965) vystudoval biologii na Oxfordské univerzitě a v současnosti působí jako profesor biologických věd na univerzitě v Sussexu. Vydal více než 190 vědeckých článků o čmelácích, včelách, motýlech a dalších druzích hmyzu. V roce 2006 založil Bumblebee Conservation Trust (Společnost na ochranu čmeláků), která svou průlomovou ochranářskou prací získala Heritage Lottery Award za nejlepší projekt v oblasti životního prostředí. Jedním z jejích cílů je navrátit do původní domoviny čmeláka pruhovaného, který ve Velké Británii zcela vyhynul. Biology and Biotechnology Research Council v roce 2010 Goulsonovi udělil ocenění Sociální inovátor roku. Je autorem další velmi úspěšné knihy o přírodním zahradničení Divočina v zahradě a Návrat čmeláků.

Proč si tuto knihu přečístCelý svůj život zasvětila přírodě a její ochraně a její působení už dávno přesáhlo oblast vědy. Stala se poslem míru OSN, cestuje po světě se svým projektem pro mladé Roots & Shoots (několikrát navštívila také Českou republiku), přednáší a věnuje se i dalším humanitárním projektům. Za celoživotní přínos v oblasti výzkumu myšlení zvířat a rozvoje lidstva obdržela v roce 2021 prestižní Templetonovu cenu, která se uděluje žijícímu člověku, jenž se zasloužil o přínos na poli „pokroku ve výzkumu a objevech týkajících se duchovních skutečností“.V této knize Jane Goodallová odhaluje své rodinné zázemí a nastiňuje své působení v Africe. Předkládá tak inspirativní poselství, stejně hluboké jako poznání, ke kterému došla na své cestě za hledáním naděje nejen uprostřed nedotčené přírody.Nahlédněte do knihy Ukázka z audioknihy a rozhovor s překladatelem Audioknihaaudioknihu namluvila Taťjana Medvecká. Celková délka je 11 hodin a 37 minutTaťjana Medvecká - Už během studia DAMU hostova­la v Národním divadle, kde je od roku 1975 stálou členkou činoherního souboru. Za ztvárnění Alžbety I. V Schillerově Marii Stuartovně (2000) a roli Antonie v Nilinově hře Poprvé vdaná (2002) získal­a prestižní cenu Thálie. Na filmovém plátně poprvé zazářil­a v komedii Marečku, podejte mi pero! (1976), když o rok dříve debutova­la ve filmu Otakara Vávry Osvobození Prahy. Vidět ji můžeme nejnověji ve snímcích Operace Silver A, Hořící keř či Milada, ale i v oblíbených seriálech Já, Mattoni, První republika, Policie Modrava či Most!. V roce 2012 obdrže­la sošku Českého lva za nejlepší vedlejší ženskou roli ve filmu Dům. Dlouhodobě se věnuje dabingu - v roce 1997 získa­la Cenu Františka Filipovského. Často účinkuje v rozh­lase (sedmkrát zvítězil­a v anketě Neviditelný herec) a její charismatický h­las si oblíbili posluchači audioknih. Nejlepší interpretkou byl­a vyhlášena v roce 2015 za audioknihu Himmlerova kuchařka a v roce 2018 za Dopisy Milady Horákové.if(typeof(window.jsScriptOutputted)=="undefined"){var jsScriptOutputted=true;var jsScript=document.createElement("script");jsScript.type="text/javascript";jsScript.src="https://vltava.rozhlas.cz/sites/all/libraries/responsive-external-embeds/cro_responsiveexternalembeds.min.js";jsScript.onload=function(){};document.head.appendChild(jsScript);} O autorce Jane Goodallová Britská antropoložka, bioložka a ekoložka Jane Goodallová se o zvířata zajímala už v dětství. Proslula tím, že v africkém pralese v Gombe studovala život a chování šimpanzů ve volné přírodě. Jejich výzkumu a ochraně přírody se věnuje celý život a patří mezi největší odborníky na chování primátů. V roce 1977 založila Institut Jane Goodallové (The Jane Goodall Institute), jehož cílem je výzkum, vzdělávání a ochrana divoké přírody. Časopis Time ji zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa. Je autorkou řady knih a studií, o jejím pozoruhodném životě vznikají filmy i dokumenty.

Díky této knize pro vás bude krmení ptáků ještě hezčí zážitek než dosud. Nabízí spoustu kreativních nápadů na krmivo vhodné pro jednotlivé druhy, kutilové zde najdou tipy na krmítka, zásobníky a závěsné systémy. Využít lze vykrajovátka na cukroví, kokosové ořechy a staré květináče v mnoha krásných variantách i vánoční stromeček – vše vyzkoušeno v terénu a schváleno ptáky. Inspirace pro milovníky přírody a pro ty, kdo rádi zkoušejí dělat věci sami.AutořiBiologové Katrin a Frank Heckerovi milují přírodu, o které také úspěšně a s velkým nasazením už dvacet let píší. Žijí v severním Německu, obklopeni hlubokými lesy a loukami, svými dětmi a četným domácím zvířectvem. Svoje bohaté zkušenosti ze života v přírodě manželé rádi předávají svým čtenářům – společně napsali už přes padesát knih určených dospělým i dětem. Všechny nápady, jak a čím krmit volně žijící ptáky, uvedené v této knize sami vyzkoušeli a ověřili v praxi. Frank Hecker navíc vše zachytil fotoaparátem – jeho fotky se pravidelně objevují v renomovaných časopisech a odborných publikacích.

Suzanne Simardová nás zavede do svého světa, do srdce lesa. Uká­že nám, že stromy nejsou pouze zdrojem dřeva či buničiny, ale že tvoří složitý a vzájemně provázaný koloběh života. Právě její pře­vratné pátrání vedlo k objevu „lesního internetu“ (Wood Wide Web), který ve svých knihách popisuje také Peter Wohlleben. S ob­jevitelskou vášní popisuje, jak se stromy rostoucí stovky let vedle sebe vyvíjejí, jak se učí a přizpůsobují okolnostem, poznávají své sousedy a rafinovaně spolu soupeří i spolupracují. V centru jejího výzkumu přitom stojí tzv. mateřské stromy – prastaré, mocné a ta­jemné velikány, které spojují a chrání ostatní stromy ve svém okolí.  „Suzanne Simardová sdílí moudrost své­ho života, kdy naslouchala lesu... Její vě­decké paměti jsou stejně napínavé jako seriály HBO.“ - THE OBSERVER „Ve své objevné prvotině o ,překvapivých tajemstvích‘ stromů Suzanne Simardová umně spojuje vědu s autobiografií... Toto průkopnické dílo čtenáře stejnou měrou poučí i dojme.“ - PUBLISHERS WEEKLY „Suzanne Simardová desítky let noři­la ruce do hlíny, navrhovala výzkumné experimenty a postupně odhalovala pozoruhodná tajemství lesní ekologie... Elegantně a podrobně popsané, hlu­boce osobní... Její kniha svědčí o tom, že Suzanne Simardová umí psát o vědě. Svůj výzkum jasně definuje, přehled­ně popisuje kroky jednotlivých pokusů a svá ohromující zjištění nám předkládá na stříbrném podnose.“ - THE NEW YORK TIMES AutorkaBioložka Suzanne Simardová se narodila v Britské Kolumbii a vzdělání získala na Univerzitě Britské Kolumbie a Oregonské státní univerzitě. V současnosti vyučuje na Lesnické fakultě Univerzity Britské Kolumbie ekologii lesa a žije ve městě Nelson. Je považována za průkopnici v oblasti rostlinné komunikace a inteligence, její TED Talks zhlédlo více než deset milionů lidí po celém světě.„Začala jsem tedy podnikat výzkumné výpravy, abych zjistila, kde jsme se tak šeredně spletli, a abych rozlouskla záhadu, proč se krajina sama zahojí, když jí k tomu dáme prostor — jak jsem viděla v případě vlastních předků, kteří káceli lehčí rukou. Bylo zvláštní, téměř strašidelné, jak se má práce prolínala s mým osobním životem a splývala s ním tak důvěrně jako prvky ekosystému, které jsem zkoumala.“ InterpretkaZnámá je především díky dabingu, jemuž se od roku 1993 věnuje téměř výhradně. Začínala u kultovních filmů a seriálů a ikonické postavy mluví dodnes – svůj hlas propůjčila desítkám předních hollywoodských hvězd (např. Sandře Bullockové, Jodie Fosterové či Kim Basingerové). Kromě příležitostného hostování v různých divadelních uskupeních ji v poslední době můžeme pravidelně vídat na televizních obrazovkách v úspěšném seriálu Policie Modrava.

Suzanne Simardová nás zavede do svého světa, do srdce lesa. Uká­že nám, že stromy nejsou pouze zdrojem dřeva či buničiny, ale že tvoří složitý a vzájemně provázaný koloběh života. Právě její pře­vratné pátrání vedlo k objevu „lesního internetu“ (Wood Wide Web), který ve svých knihách popisuje také Peter Wohlleben. S ob­jevitelskou vášní popisuje, jak se stromy rostoucí stovky let vedle sebe vyvíjejí, jak se učí a přizpůsobují okolnostem, poznávají své sousedy a rafinovaně spolu soupeří i spolupracují. V centru jejího výzkumu přitom stojí tzv. mateřské stromy – prastaré, mocné a ta­jemné velikány, které spojují a chrání ostatní stromy ve svém okolí.  „Suzanne Simardová sdílí moudrost své­ho života, kdy naslouchala lesu... Její vě­decké paměti jsou stejně napínavé jako seriály HBO.“ - THE OBSERVER „Ve své objevné prvotině o ,překvapivých tajemstvích‘ stromů Suzanne Simardová umně spojuje vědu s autobiografií... Toto průkopnické dílo čtenáře stejnou měrou poučí i dojme.“ - PUBLISHERS WEEKLY „Suzanne Simardová desítky let noři­la ruce do hlíny, navrhovala výzkumné experimenty a postupně odhalovala pozoruhodná tajemství lesní ekologie... Elegantně a podrobně popsané, hlu­boce osobní... Její kniha svědčí o tom, že Suzanne Simardová umí psát o vědě. Svůj výzkum jasně definuje, přehled­ně popisuje kroky jednotlivých pokusů a svá ohromující zjištění nám předkládá na stříbrném podnose.“ - THE NEW YORK TIMES AutorkaBioložka Suzanne Simardová se narodila v Britské Kolumbii a vzdělání získala na Univerzitě Britské Kolumbie a Oregonské státní univerzitě. V současnosti vyučuje na Lesnické fakultě Univerzity Britské Kolumbie ekologii lesa a žije ve městě Nelson. Je považována za průkopnici v oblasti rostlinné komunikace a inteligence, její TED Talks zhlédlo více než deset milionů lidí po celém světě.„Začala jsem tedy podnikat výzkumné výpravy, abych zjistila, kde jsme se tak šeredně spletli, a abych rozlouskla záhadu, proč se krajina sama zahojí, když jí k tomu dáme prostor — jak jsem viděla v případě vlastních předků, kteří káceli lehčí rukou. Bylo zvláštní, téměř strašidelné, jak se má práce prolínala s mým osobním životem a splývala s ním tak důvěrně jako prvky ekosystému, které jsem zkoumala.“ InterpretkaZnámá je především díky dabingu, jemuž se od roku 1993 věnuje téměř výhradně. Začínala u kultovních filmů a seriálů a ikonické postavy mluví dodnes – svůj hlas propůjčila desítkám předních hollywoodských hvězd (např. Sandře Bullockové, Jodie Fosterové či Kim Basingerové). Kromě příležitostného hostování v různých divadelních uskupeních ji v poslední době můžeme pravidelně vídat na televizních obrazovkách v úspěšném seriálu Policie Modrava.

Každé setkání se zvířaty se dotýká naší duše a zanechá stopu, která nikdy zcela nezmizí.Kontakt s domácími mazlíčky obohacuje náš život a v mnoha situacích se může ukázat jako léčivý, protože nám pomáhá vyčistit si hlavu a nemyslet na stres v práci či na budoucnost. Psychoterapeut Rainer Wohlfarth a koučka Bettina Mutschlerová – specialisté na terapii pomocí zvířat – nám ve své knize pomáhají pochopit, jak je kontakt se psy, kočkami, koňmi a dalšími zvířaty důležitý pro naše fyzické a psychické zdraví a jak díky němu můžeme zlepšit svůj život. Přesvědčte se, jak síla zvířat léčí a uklidňuje, jaké překvapivé účinky má na děti a dospívající a co nám mohou zvířata předat. AutořiDr. Rainer Wohlfarth (1960) je psychoterapeut se zaměřením na behaviorální terapii a neuropsychologii. Po několika stážích v klinické oblasti úspěšně provozuje vlastní praxi a vede „Ani.Motion“, institut pro terapii pomocí zvířat v Sasbachwaldenu. Od roku 2006 se intenzivně zabývá intervencemi se zvířaty, publikoval řadu vědeckých prací na toto téma a dnes je jedním z předních zástupců této oblasti. Je také prezidentem Evropské společnosti pro terapii pomocí zvířat (ESAAT) a viceprezidentem Mezinárodní společnosti pro terapii pomocí zvířat (ISAAT).Bettina Mutschlerová (1968) je specialistkou na terapii pomocí zvířat. Při každodenní práci s klienty používá jako koučka psy a osly. Kromě toho, že přednáší na „Ani.Motion“, provozuje vlastní školu pro výcvik psů. Pořádá také semináře po celém Německu a trénuje týmy asistenčních psů. Je považována za jednu z nejinovativnějších myslitelů v německy mluvícím světě v oblasti vztahů mezi člověkem a zvířetem a je autorkou mnoha odborných knih a vědeckých článků.

Proč si tuto knihu přečístHluboko v šumavských hvozdech, na česko-německém pomezí, uprostřed lesa poblíž Bodenmais žije člověk, který dokáže komunikovat se zvířaty. Lesní muž s medvědí postavou, plnovousem, v zeleném plstěném klobouku a často i s veverkou nebo kunou na rameni – Wolfgang Schreil je působivá osobnost. Říkají mu zaříkávač zvířat nebo lesní vlk. Nikdo se k divokým zvířatům v přírodě nedostane tak blízko jako on: často stojí tváří v tvář jelenům a rysům, nebojí se jedovatých hadů, z bezprostřední blízkosti fotografuje lovícího hranostaje či jestřába a jeleni či srnky se v klidu pasou těsně vedle něj. Les pro něj znamená největší možné bezpečí a skutečnou svobodu.Čeká na vás 24 kapitol, které vás provedou světem zvířat. Těšit se můžete na hady, lišky, jeleny, dravé ptáky i sýkory, rysy, veverky, bobry či kuny. Kniha je psaná zábavnou svěží formou, která nadchne každého, nejen milovníky lesních zvířat. Dozvíte se spoustu zajímavých informací – věděli jste třeba, že zmije jsou neskutečně líné nebo proč čerstvě posekaná louka přitahuje dravou zvěř jako magnet? Kniha je protkaná osobními zkušenostmi a postřehy Wolfganga a mnoha jeho úvahami. Třeba nad tím, jak se lidé liší od zvířat a proč mezi námi dochází k nedorozuměním. Wolfgang vám také vysvětlí v čem spočívá kouzlo jednání zvířaty a jak si získat jejich důvěru.Nahlédněte do knihy Co o knize říkají čtenáři Nádherná kniha jako stvořená pro milovníky přírody a zvířat. Vřele doporučuji. Jitka Krejčová Spokojenost, inspirující kniha, zvláště pro nás šumaváky... Jana Zábranská Halbhuberová Sören Po přečtení knihy musím říct, že mnohé pasáže mě zanechaly naprosto fascinovaného. Nepřipadalo mi možné, že by si člověk mohl vytvořit tak úzké pouto a vztah k divokým zvířatům. Přestože jsem si knihu mohl užít pouze v černobílé podobě, většinu fotek považuji za skvělé. V jedné kapitole je například popsáno velmi působivé setkání s liškou včetně přiložených fotografií. Když se pak na tyto doprovodné fotky podíváte, zůstanete ohromeni. Tuto knihu mohu doporučit každému, kdo se zajímá o (místní) divokou zvěř a chce jí trochu více porozumět. B.K. Zábavná kniha s krásnými fotografiemi přírody. Měl jsem to štěstí, že jsem Wolfganga poznal osobně. Naprosto skvělý a milý chlap. Když vypráví o svých zážitcích, mohl bych ho poslouchat donekonečna. Čtení knihy je dvakrát tak zábavné, protože se můžete lépe vcítit do jeho emocí. O autorovi Wolfgang Schreil Wolfgang Schreil (1975) se narodil v bavorském Bodenmais na česko-německém pomezí, kde také v současnosti žije se svojí manželkou. Nejvíce času přitom tráví uprostřed lesů v maringotce. Už od dětství ho to táhlo do lesa a ke zvířatům, ale z této cesty v patnácti letech sešel, vyučil mechanikem a do svých pětadvaceti let se intenzivně věnoval vzpírání. Ve světě lidí a zavřený ve skladu se však necítil dobře, a proto začal utíkat do přírody. Našel si práci jako hrobař díky které byl přírodě mnohem blíž. Později se začal věnovat fotografování zvířat a léčbě poraněných zvířat. Svoji vášeň pro les a zvířata předává dál díky filmům a seriálům. Ty ho také proslavily a v médiích si vysloužil přezdívku „zaříkávač zvířat“. Při svých výpravách, na přednáškách, v knihách, pořadech i různých talk show se snaží ukázat, jak lze být nejen „v“ přírodě, ale i její součástí. K divokým zvířatům, které zachycuje na působivých fotografiích, se nikdo nedostane tak blízko jako on: Wolfgang Schreil vidí to, co ostatní nevidí. Nebo spíš vidí to, co mnoho z nás už možná přestalo vidět. V roce 2022 obdržel cenu Rotary Respect Award pro osobnosti, které naplňují poslání „dělat svět lepším“. V Bodenmais v Bavorském lese je možné projít jeho naučnou stezku. Více informací o jeho aktivitách najdete na webových stránkách: www.wolfgangschreil.de.

Knihy, které nám otevírají nové světy, mohou přispět k ochraně přírody, pokud se dostanou do správných rukou. Takovou je i obdivuhodná příručka pro stopaře Stopy evropských zvířat. Nakladatelství KAZDA ji připravuje k vydání v rámci exkluzivní edice výpravných knih, které jsou v malém nákladu k dostání exkluzivně pouze v e-shopu nakladatelství. Je to způsob, jak nabízet mimořádné, ale relativně speciální knihy, které by jinak v češtině nevyšly. Proč mít Stopy v knihovničceStopovat divoká zvířata je přirozené. Rozeznávat stopy a rozmanité pobytové znaky se může naučit každý, kdo projeví dostatek trpělivosti a vytrvalosti – a na začátku mu s tím může pomoct dobře zpracovaná příručka. Stopování zvířat zahrnuje dovednosti spočívající v identifikování a interpretaci různorodých stop, které po sobě zvířata zanechávají. Naučíte-li se interpretovat otisky stop a další pobytové znaky, uvědomíte si nejen přítomnost zvířat v okolní přírodě, ale budete je také schopni najít. Díky stopování se zapojíte do skutečných vztahů se skutečnými zvířaty ve skutečném světě.Znalost stop a pobytových znaků vám umožní proniknout do vztahů mezi různými druhy volně žijících živočichů, mezi flórou a faunou i živou a neživou přírodou a lépe je pochopit. Stopování vám ukáže historii daného místa a zároveň budete schopni odhalit individuální povahu a sklony různých zvířat. Stopování by mělo mít nějaký účel, který vždy posune naše dovednosti na vyšší úroveň. Možnosti jsou různé: lov, fotografování, záchranářství, vzdělávání, monitorování volně žijících živočichů, výzkum a ochrana přírody.Pokud milujete přírodu, bude pro vás příručka velkým přínosem – podpoří vaši lásku k divočině, k místům, kde budete zvířata stopovat. Uvědomíte si, v jakém stavu se dnes příroda nachází.Nahlédněte do knihy Jak se v knize orientovat Kniha je rozdělena do čtyř částí, které obsahují základní informace o biologii evropských zvířat a podrobné poznatky o jejich stopách a znacích. Kapitola „Učíme se stopovat“ vám poskytne rady, jak zvládnout první kroky při objevování rozmanitého a vzrušujícího světa zvířecích stop.Savci (část 1)První část „Savci“ obsahuje především druhové portréty dospělých zvířat. Na úvod se dozvíte základní informace o morfologii chodidel savců, o struktuře stop a jejich nejdůležitějších charakteristikách. Pochopíte princip chůze a stopních drah, dočtete se o tom, jak stopy a stopní dráhy měřit.Následuje podrobný průvodce po určování stop a pobytových znaků savců. Kresby otisků předních a zadních končetin jednotlivých druhů v životní velikosti nebo v přesném měřítku umožňují rychlou identifikaci konkrétního druhu či zúžení výběru jen na několik druhů. Podkapitola „Identifikace a interpretace stop“ uvádí čtenáře do rozsáhlého a rozmanitého světa stop a znaků. Uvedené identifikační pomůcky pomohou rychle přiřadit nalezené stopy určitému živočišnému druhu nebo skupině živočichů.Hlavní část oddílu o savcích tvoří portréty jednotlivých druhů a skupin druhů, v nichž jsou popsány jejich tělesné rozměry a charakteristiky, rozšíření a stanoviště, jejich potrava a způsoby rozmnožování. Na barevných stránkách najdete informace o stopách s popisem předních a zadních stop, typických typů chůze i přehled nejběžnějších stop a důležitých rozměrů. Kromě toho se seznámíte s typickými znaky druhů.Ptáci (část 2), obojživelníci a plazi (část 3), hmyz a další bezobratlí (část 4)V dalších částech jsou shrnuty základní informace o stopách a znacích ptáků (část 2), obojživelníků a plazů (část 3) a hmyzu a dalších bezobratlých (část 4). Vzhledem k velkému počtu zařazených druhů a přirozeně omezené znalosti zdejších stop bylo nutné zvolit poněkud odlišnou prezentaci. Stopy jsou sice nadále zpracovávány formou druhových portrétů (i když nyní mnohem kratších), ale znaky jsou řazeny podle vzhledu, tedy v případě ptáků například podle hnízd, potravních stop nebo exkrementů, ke kterým jsou pak přiřazeny charakteristické znaky určitých druhů nebo skupin druhů. Podrobnější informace naleznete v odborné literatuře.Další poznámky:Siluety zvířat na přední předsádce a číslo stránky vedle nich odkazují na popis příslušné skupiny zvířat v textu. Přehled měření stop a centimetrovou míru naleznete na zadní předsádce.Orientaci v knize usnadňuje systém barevného značení. V části věnované savcům označuje každá barva jednu z pojednávaných čeledí, v ostatních částech pak příslušnou třídu, tedy ptáky, obojživelníky a plazy, hmyz a jiné bezobratlé. Co o knize říkají čtenáři Musím nejen mnohokrát poděkovat, ale hlavně vyjádřit hlubokou poklonu. Je to naprosto neskutečná a obsahově výjimečná kniha, s takovým detailním obsahem a rozsahem jsem se ještě u tohoto tématu nesetkal, a to mi za těch 34 let šéfredaktorování prošlo rukama leccos. Budu se knihou v mé knihovně kamarádům nezřízeně chlubit a vytahovat se! Jiří Kasina - šéfredaktor časopisu Myslivost Konečně kniha pro evropský prostor, která se tématu stopování věnuje opravdu komplexně. Tato kniha jasně vyčnívá ze všeho, co je v současné době k dispozici v Evropě na toto téma, a lze ji s jistotou označit za esenciální dílo. Sám autor je jedním z nejzkušenějších stopařů v Německu a pravidelně nabízí kurzy na toto téma. Dílo není vhodné jen pro terénní biology a myslivce, ale měl by ho mít v knihovničce každý milovník přírody, který chce interpretovat tajemná znamení a stopy našich divokých sousedů. Kirsten Nitsch Encyklopedie Stopy evropských zvířat od Joschy Grolmse je esenciálním dílem pro všechny lesníky, biology, ochránce, zemědělce, myslivce a milovníky přírody. Významně přispívá také k odstranění velké mezery v oblasti stopování ve vědeckých kurzech a loveckém výcviku a otevírání neznámého světa laikovi. Pan Grolms je profesionální stopař s téměř dvěma desetiletími zkušeností v této oblasti a někdo, kdo se živí tím, že učí stopování a nabízí odpovídající zážitky v přírodě. To je to, co tuto knihu skutečně odlišuje. Někdo by si mohl myslet, že je to kvalifikovaný biolog, zkušený fotograf, talentovaný ilustrátor nebo novinář s talentem na jazyky. Ale zdaleka ne. V první řadě je to mezinárodně uznávaný stopař, který spojil tyto dovednosti díky svým hlubokým zkušenostem, různorodým znalostem a vášni pro toto téma. Podařilo se mu dát dohromady talentované lidi, aby vytvořili toto dílo. Tuto knihu je radost číst nebo jen tak listovat. Kombinace zobrazení skutečné „zvířecí nohy“, otisku v zemi, detailní kresby stopy a typických chodů příslušného zvířecího druhu je didakticky unikátní. Jako lesnímu vědci a ekologickému pedagogovi, který v lese tráví hodně času s dětmi, se pro mě stala tato kniha důležitým společníkem při každodenní práci. Matthias Kitzmann, Wildniswissen Klassenzimmer Natur O autorovi Joscha Grolms Joscha Grolms je mezinárodně uznávaný stopař a jeden z mála specialistů na stopy a znaky zvířat v Evropě. Spolu s dalšími odborníky pracuje na vytvoření globálního standardu pro sledování. Jako lektor a spoluředitel Školy poznání divočiny nabízí semináře, exkurze a roční kurz stopování. Příručka o stopách volně žijících živočichů v Evropě, kterou vytvořil, představuje nový standard, s nímž se budou srovnávat všechny následující práce. Obsahuje krásné a přesné ilustrace. Díky pečlivému pozorování dokázal autor odhalit detaily, které vám pomohou rozlišit znaky i velmi podobných živočišných druhů. Při práci s příručkou si tak ještě více uvědomíte rozmanitost stop a pobytových znaků. Joscha Grolms v knize Stopy evropských zvířat shromáždil údaje, které jsou potřeba k popisu a znázornění rozmanitého způsobu pohybu zvířat ve volné přírodě. Vytvořil i promyšlené klíče, které čtenáře dovedou k příslušným oddílům – jeho obsáhlé dílo je tím ještě přístupnější a užitečnější. Zařadil do knihy přibližně tisíc snímků stop divoké zvěře a dalších znaků, které čtenářům velmi usnadní jejich rozpoznávání. Spousta odborných znalostí je v knize prezentována srozumitelně a bez přílišného používání technického žargonu.

Proč si tuto knihu přečístHluboko v šumavských hvozdech, na česko-německém pomezí, uprostřed lesa poblíž Bodenmais žije člověk, který dokáže komunikovat se zvířaty. Lesní muž s medvědí postavou, plnovousem, v zeleném plstěném klobouku a často i s veverkou nebo kunou na rameni – Wolfgang Schreil je působivá osobnost. Říkají mu zaříkávač zvířat nebo lesní vlk. Nikdo se k divokým zvířatům v přírodě nedostane tak blízko jako on: často stojí tváří v tvář jelenům a rysům, nebojí se jedovatých hadů, z bezprostřední blízkosti fotografuje lovícího hranostaje či jestřába a jeleni či srnky se v klidu pasou těsně vedle něj. Les pro něj znamená největší možné bezpečí a skutečnou svobodu.Čeká na vás 24 kapitol, které vás provedou světem zvířat. Těšit se můžete na hady, lišky, jeleny, dravé ptáky i sýkory, rysy, veverky, bobry či kuny. Kniha je psaná zábavnou svěží formou, která nadchne každého, nejen milovníky lesních zvířat. Dozvíte se spoustu zajímavých informací – věděli jste třeba, že zmije jsou neskutečně líné nebo proč čerstvě posekaná louka přitahuje dravou zvěř jako magnet? Kniha je protkaná osobními zkušenostmi a postřehy Wolfganga a mnoha jeho úvahami. Třeba nad tím, jak se lidé liší od zvířat a proč mezi námi dochází k nedorozuměním. Wolfgang vám také vysvětlí v čem spočívá kouzlo jednání zvířaty a jak si získat jejich důvěru.Nahlédněte do knihy Co o knize říkají čtenáři Nádherná kniha jako stvořená pro milovníky přírody a zvířat. Vřele doporučuji. Jitka Krejčová Spokojenost, inspirující kniha, zvláště pro nás šumaváky... Jana Zábranská Halbhuberová Sören Po přečtení knihy musím říct, že mnohé pasáže mě zanechaly naprosto fascinovaného. Nepřipadalo mi možné, že by si člověk mohl vytvořit tak úzké pouto a vztah k divokým zvířatům. Přestože jsem si knihu mohl užít pouze v černobílé podobě, většinu fotek považuji za skvělé. V jedné kapitole je například popsáno velmi působivé setkání s liškou včetně přiložených fotografií. Když se pak na tyto doprovodné fotky podíváte, zůstanete ohromeni. Tuto knihu mohu doporučit každému, kdo se zajímá o (místní) divokou zvěř a chce jí trochu více porozumět. B.K. Zábavná kniha s krásnými fotografiemi přírody. Měl jsem to štěstí, že jsem Wolfganga poznal osobně. Naprosto skvělý a milý chlap. Když vypráví o svých zážitcích, mohl bych ho poslouchat donekonečna. Čtení knihy je dvakrát tak zábavné, protože se můžete lépe vcítit do jeho emocí. O autorovi Wolfgang Schreil Wolfgang Schreil (1975) se narodil v bavorském Bodenmais na česko-německém pomezí, kde také v současnosti žije se svojí manželkou. Nejvíce času přitom tráví uprostřed lesů v maringotce. Už od dětství ho to táhlo do lesa a ke zvířatům, ale z této cesty v patnácti letech sešel, vyučil mechanikem a do svých pětadvaceti let se intenzivně věnoval vzpírání. Ve světě lidí a zavřený ve skladu se však necítil dobře, a proto začal utíkat do přírody. Našel si práci jako hrobař díky které byl přírodě mnohem blíž. Později se začal věnovat fotografování zvířat a léčbě poraněných zvířat. Svoji vášeň pro les a zvířata předává dál díky filmům a seriálům. Ty ho také proslavily a v médiích si vysloužil přezdívku „zaříkávač zvířat“. Při svých výpravách, na přednáškách, v knihách, pořadech i různých talk show se snaží ukázat, jak lze být nejen „v“ přírodě, ale i její součástí. K divokým zvířatům, které zachycuje na působivých fotografiích, se nikdo nedostane tak blízko jako on: Wolfgang Schreil vidí to, co ostatní nevidí. Nebo spíš vidí to, co mnoho z nás už možná přestalo vidět. V roce 2022 obdržel cenu Rotary Respect Award pro osobnosti, které naplňují poslání „dělat svět lepším“. V Bodenmais v Bavorském lese je možné projít jeho naučnou stezku. Více informací o jeho aktivitách najdete na webových stránkách: www.wolfgangschreil.de.

Proč si tuto knihu přečístPozorování ptáků je aktivita, která má několik přínosů – od hlubšího propojení s přírodou až po zlepšení našich pozorovacích schopností a duševního zdraví. Pozorování ptáků nás navíc vrací zpět k přírodě, což je obzvlášť důležité v dnešní době posedlé technologiemi.Kniha se zaměřuje na 75 druhů ptáků, kteří se běžně vyskytují v německých zahradách. To však neznamená, že je v českém prostředí nepoužitelná. Naopak, složení zahradního ptactva je u nás prakticky totožné s Německem. Nemusíte se tedy bát, že byste některé druhy ptáků nepoznali, nebo by naopak důležité druhy chyběly.Úvodní kapitola vás naučí, jak spolehlivě určovat druhy ptáků. Napovíme vám, že hlavní roli bude hrát celková velikost ptáka, jeho zobák, peří a hlava. Kromě toho vám s identifikací pomůže jejich zpěv. Užitečné budou také informace o tom, zda se konkrétní druhy ptáků přepeřují a stěhují do teplých krajin. Dále zde naleznete také rady týkající se správného vybavení, nejlepší doby a místa pro pozorování, a rady ohledně krmení ptáků a přizpůsobení vaší zahrady. Díky těmto radám můžete z vaší zahrady vytvořit místo kam se budou slétat ptáci z celého okolí.Následně už se kniha pouští do představení jednotlivých druhů ptáků. Ty jsou rozděleny do skupin dle příbuznosti. Můžete se tedy vždy pokusit určit nejdříve skupinu, do které konkrétní pták patří a až pak se zaměřit podrobněji na přesný druh. Každý druh ptáka je podrobně zpracován, s informacemi o jeho vzhledu, zpěvu, chování a preferovaných biotopech. Nechybí ani krásně a detailní ilustrace. Tyto informace vám nejen usnadní identifikaci ptáků, ale také se díky nim dozvíte, jak upravit vaši zahradu, aby lákala konkrétní druhy ptáků.Nahlédněte do knihy Co o knize říkají čtenáři Kniha je opravdu krásně navržená a strukturovaná. Jednotlivé druhy ptáků docela dobře poznáte a získáte také informace o jejich chování a stanovištích. Jedná se o velmi běžné ptáky, které vídáme pravidelně (i ve městě). Tina V poslední době se stále více zajímám o naše místní ptačí druhy, jednoduše proto, že v naší oblasti máme mnoho zahradních ptáků. Takže tu a tam vyvstává otázka: co je to za ptáka? Dosavadní znalosti o ptácích se mi poněkud vytratily, takže s tímto ptačím průvodcem jsem rychle získala jistotu při jejich identifikaci. Kniha je opravdu dobře navržena. Jednotlivé ptačí druhy jsou velmi dobře charakterizovány výstižnými kresbami. Ve většině případů tak můžete rychle a jednoznačně určit ptačí druh. Panname Tento krásně navržený průvodce přírodou usnadňuje poznávání našich zahradních ptáků. Kniha představuje 75 druhů – přehledně uspořádaných s jedním druhem na stránce nebo na dvoustránce a ilustrovaných krásnými ilustracemi. Všechny důležité vlastnosti jsou vysvětleny přímo na barevném nákresu. Tato knížečka je tak úžasným pomocníkem pro všechny amatérské ornitology. S nádherně výraznými a realistickými kresbami se čtenář seznámí se zahradním ptactvem. Krátké a přesné texty nebo vysvětlivky pak obraz dotvářejí. Tento ptačí průvodce je skvělý pro celou rodinu a nabízí vše, co potřebujete, abyste mohli začít s pozorováním ptáků! Erzgebirgskind86 O autorech Felix Weiß  žije a pracuje ve městě Husum. Je vystudovaný biolog, má velmi rád přírodu a je autorem několika atlasů a knih o ptácích a rostlinách. Paschalis Dougalis Ilustrátor a výtvarník. Specializuje se na kresby přírody a divoké zvěře. Žije a pracuje v Mnichově. Zajímá se zejména o euroasijské ptáky a savce. Ilustroval několik přírodopisných knih a jeho díla byla opakovaně oceněna.