Po dlouhá desetiletí se krmení ptáků ocitalo v palbě kritiky ochránců přírody – a to neprávem, jak nejznámější německý ornitolog Prof. Dr. Peter Berthold a jeho žena Gabriele Mohrová během svých dlouholetých výzkumů dokázali. Kdo svým opeřeným návštěvníkům poskytne po celý rok dobré krmení, může se těšit nejen pozorováním z bezprostřední blízkosti, ale také významně přispívá k ochraně ptáků.ZÁKLADYCo ptáci potřebují a jak jim každý může pomociKRMÍME PTÁKYJaké jsou vhodné zásobníky krmiva, jaké krmivo je vhodné, jaké přirozené zdroje krmiva nacházíme v zahraděNÁVŠTĚVNÍCI KRMÍTEKPortréty více než 75 druhů ptákůA NĚCO NAVÍCPostavte si své krmítkoPo celý rok krmíme — po celý rok pomáháme.AutořiPROF. DR. PETER BERTHOLD, ornitolog tělem i duší, je velkým zastáncem celoročního krmení ptáků. Se svojí ženou GABRIELE MOHROVOU se neúnavně podílí na mnoha projektech ochrany přírody. 

 „Tak proč to děláš? Co máš z ježků?”„Mám z nich radost.”„Mohl by ses o něj teď na ty dva dny postarat?”Takhle nějak začalo přátelství veterináře Massima, specializujícího se na dobytek, s opuštěným ježečkem. Mláďátko staré sotva pár dní je celé červené a na hřbetu má proužek bílých, měkkých a trochu rozcuchaných bodlin. Váží pouhých 25 gramů a slabounce kňourá: má hlad, je mu zima anebo se možná cítí osaměle. Plakání je tak zoufalé, že pronikne i skrz Massimův obranný štít tvořený apatií a silou zvyku. A tak se stalo, že Ninna – rozcuchaný ježeček byla samička – obrátila kouzlem své osobnosti jeho život naruby. Je zvědavá a jakmile vycítí něco nového, vystrčí čumáček ze svého úkrytu; je velmi hravá a baví se tím, že čenichem převrací misku s vodou; je něžná a když Massima delší dobu nevidí, samou radostí ho pak olíže. Zároveň je to ale volně žijící zvíře, které potřebuje svobodu: klec je mu čím dál těsnější a štěstí nachází venku v lesích…Massimo Vacchetta v této knize vypráví o neobvyklém setkání, které mu pomohlo překonat špatné období a vnuklo mu nový smysl: založit záchrannou stanici pro ježky, vinou naší nepozornosti ohrožený druh, a postarat se o ty, kteří pomoc potřebují. Tak jako Trilly, zapřísáhlý donchuán, nebo křehká Lisa, jež si všechny okolo získala svým pohledem, nebo Zoe, jemuž se podařilo odrazit všechny rány osudu. Zraněná, týraná, bezbranná zvířátka, která ovšem překypují touhou po životě. Autoři:Massimo Vacchetta - žije v severoitalském městě Novello, poblíž francouzských hranic. Jako privátní veterinář se přes dvacet let specializuje na dobytek. V roce 2014 otevřel Záchrannou stanici „Ninna” (Centro di Recupero Ricci „La Ninna”), odloučené pracoviště záchranné stanice v Brenezzu. Je předsedou asociace „Domov pro ježky” (La Casa dei ricci), jejímž záměrem je ochrana ježků a přírody.Antonella Tomaselli - je spolupracovnicí týdeníku Confidenze tra amiche (Důvěrná sdělení mezi kamarádkami; Mondadori) a literárního blogu věnujícího se ochraně zvířat ioleggoconjoy.com. Jakožto odvěká kynoložka se postarala o režii mnoha tematických dokumentů. Aktivně se věnuje zvyšování povědomí lidí o opouštění domácích mazlíčků (Alegra Yes I Am). Je čestnou předsedkyní italské společnosti milovníků jorkšírských teriérů (Società Italiana Amatori Yorkshire Terrier). Napsala řadu knih o různých psích rasách a tematických článků do časopisů.

  Starostlivě pečující veverky, věrně milující krkavci, soucitné myšky a truchlící laně – také si tyto city spojujete jen s lidmi?V této knize nám Peter Wohlleben zprostředkovává nejnovější vědecké poznatky a prokládá je poutavými příběhy a vlastními prožitky. Dozvídáme se tak velice čtivou formou o dosud málo prozkoumaných, avšak nanejvýš rozmanitých citech a chování lesních i domácích zvířat. A tu si rázem uvědomíme, že zvířata jsou nám mnohem blíž, než jsme kdy tušili. Fascinující, poučné a místy až neuvěřitelné. AutorPeter Wohlleben (1964) se již od dětství chtěl stát ochráncem přírody. Studoval lesnictví a přes dvacet let pracoval jako úředník zemské lesní správy. Dnes vede Lesní akademii v německém regionu Eifel a usiluje o návrat pralesů do různých oblastí světa. Často vystupuje v televizních pořadech, pořádá přednášky a semináře a píše knihy na témata týkající se lesa a ochrany přírody. Svými bestsellery Tajný život stromů, Citový život zvířat, Slyšíš, jak mluví stromy a dalšími nadchl čtenáře po celém světě. V Německu nedávno začal vydávat časopis Wohllebenův svět. V roce 2019 mu byla udělena Bavorská státní medaile za zásluhy při ochraně životního prostředí, a to za jeho citlivé a nekonvenční zprostředkovávání vědeckých poznatků.

  Starostlivě pečující veverky, věrně milující krkavci, soucitné myšky a truchlící laně – také si tyto city spojujete jen s lidmi?V této knize nám Peter Wohlleben zprostředkovává nejnovější vědecké poznatky a prokládá je poutavými příběhy a vlastními prožitky. Dozvídáme se tak velice čtivou formou o dosud málo prozkoumaných, avšak nanejvýš rozmanitých citech a chování lesních i domácích zvířat. A tu si rázem uvědomíme, že zvířata jsou nám mnohem blíž, než jsme kdy tušili. Fascinující, poučné a místy až neuvěřitelné. AutorPeter Wohlleben (1964) se již od dětství chtěl stát ochráncem přírody. Studoval lesnictví a přes dvacet let pracoval jako úředník zemské lesní správy. Dnes vede Lesní akademii v německém regionu Eifel a usiluje o návrat pralesů do různých oblastí světa. Často vystupuje v televizních pořadech, pořádá přednášky a semináře a píše knihy na témata týkající se lesa a ochrany přírody. Svými bestsellery Tajný život stromů, Citový život zvířat, Slyšíš, jak mluví stromy a dalšími nadchl čtenáře po celém světě. V Německu nedávno začal vydávat časopis Wohllebenův svět. V roce 2019 mu byla udělena Bavorská státní medaile za zásluhy při ochraně životního prostředí, a to za jeho citlivé a nekonvenční zprostředkovávání vědeckých poznatků.

„Jonathan Balcombe názorně ukazuje, že ryby mají pocity a zaslouží si respekt a ochranu jako jiné vnímavé bytosti.“ - DALAJLÁMA Přemýšlejí ryby? Skutečně mají třívteřinovou paměť? A dokáží rozpoznat lidi, kteří na ně zírají nad hladinou? V knize Co ryba ví? etolog Jonathan Balcombe vyvrací mýty a přináší odpovědi nejen na tyto otázky. Vezme vás do hlubin moří, do potoků a ústí řek i na druhou stranu akvarijního skla, kde odhalí překvapivé dovednosti ryb. Co ryba ví? překypuje postřehy a vzrušujícími objevy, a tak vybízí k přehodnocení našeho vztahu k rybám a ke stále více ohroženému mořskému životu. Navždy změní váš pohled na naše podvodní bratrance. A to včetně zlatých rybiček. AutorJONATHAN BALCOMBE býval ředitelem oddělení pro studium vědomí zvířat v institutu Humane Society Institute for Science and Policy ve Washingtonu. Nyní je nezávislým autorem a redaktorem a přednáší o vědomí zvířat. Je autorem čtyř knih včetně Second Nature (Druhá přirozenost) a Pleasurable Kingdom (Království potěšení) a více než šedesáti vědeckých článků a kapitol knih o chování zvířat a jejich ochraně. Je populárním hostem rádií, objevil se také v televizním kanálu National Geographic a v několika dokumentárních filmech. Píše pro The New York Times, The Washington Post a do dalších periodik. Žije v Ontariu. Najdete ho na Facebooku, můžete ho sledovat i na Twitteru na @Jonthanpb1959 nebo navštívit jeho webové stránky jonathan-balcombe.com. 

„Jonathan Balcombe názorně ukazuje, že ryby mají pocity a zaslouží si respekt a ochranu jako jiné vnímavé bytosti.“ - DALAJLÁMA Přemýšlejí ryby? Skutečně mají třívteřinovou paměť? A dokáží rozpoznat lidi, kteří na ně zírají nad hladinou? V knize Co ryba ví? etolog Jonathan Balcombe vyvrací mýty a přináší odpovědi nejen na tyto otázky. Vezme vás do hlubin moří, do potoků a ústí řek i na druhou stranu akvarijního skla, kde odhalí překvapivé dovednosti ryb. Co ryba ví? překypuje postřehy a vzrušujícími objevy, a tak vybízí k přehodnocení našeho vztahu k rybám a ke stále více ohroženému mořskému životu. Navždy změní váš pohled na naše podvodní bratrance. A to včetně zlatých rybiček. AutorJONATHAN BALCOMBE býval ředitelem oddělení pro studium vědomí zvířat v institutu Humane Society Institute for Science and Policy ve Washingtonu. Nyní je nezávislým autorem a redaktorem a přednáší o vědomí zvířat. Je autorem čtyř knih včetně Second Nature (Druhá přirozenost) a Pleasurable Kingdom (Království potěšení) a více než šedesáti vědeckých článků a kapitol knih o chování zvířat a jejich ochraně. Je populárním hostem rádií, objevil se také v televizním kanálu National Geographic a v několika dokumentárních filmech. Píše pro The New York Times, The Washington Post a do dalších periodik. Žije v Ontariu. Najdete ho na Facebooku, můžete ho sledovat i na Twitteru na @Jonthanpb1959 nebo navštívit jeho webové stránky jonathan-balcombe.com. 

Přírodovědkyně a autorka populárně-naučné literatury Sy Montgomeryová poodkrývá emocionální i tělesný svět chobotnic — a popisuje fascinující vazby, které tyto neuvěřitelně komplexní a energické bytosti navazují s člověkem. Za účelem poznat tyto divoké, samotářské a dravé měkkýše předvádí ukázkovou „zážitkovou“ dokumentaristiku a neváhá se za nimi vydat do Akvária New England ani ke korálovým útesům Francouzské Polynésie a Mexického zálivu. Díky tomu se spřátelila hned s několika chobotnicemi s výrazně odlišnou osobností — mírnou Athénou, průbojnou Octavií, zvědavou Kálí a hravou Karmou. Svůj důvtip chobotnice dokazují nepřeberným počtem způsobů: unikají z nádrží jako orangutani, uchylují se k všemožným lstím, aby získaly potravu, a proudem vody ze své nálevky si hrají s míčem.„Chobotnice se mi vždycky líbily. Ani mimozemšťané z toho nejpotrhlejšího sci-fi nejsou tak zvláštní jako ony. Jsou to tvorové, kteří navzdory tomu, že dorůstají váhy bezmála padesáti kilogramů a délky skoro dvou půl metru, dokážou své rosolovité tělo protáhnout mezerou o velikosti pomeranče. Jsou to živočichové… se zobákem jako papoušek, jedem jako had a jazykem osázeným zuby… kteří dokážou měnit tvar i barvu a vypouštět inkoust. Ale co je nejpozoruhodnější… chobotnice jsou mimořádně inteligentní.“Teprve nedávno vědci přisoudili inteligenci i psům, ptákům a šimpanzům. Teď s údivem sledují, jak chobotnice dokážou řešit různorodé úkoly, a snaží se rozluštit význam jejich barevných změn. Montgomeryová zde toto rostoucí uznání pro chobotnice zachycuje a zároveň vypráví příběh o lásce, který je střídavě vtipný, zábavný, dojemný i hluboký. Mají chobotnice duši? nám sděluje, co nás mohou chobotnice naučit o setkávání dvou velice odlišných myslí.„Nechte se pohltit tajemným, chytrým a podivuhodně odlišným světem chobotnic. Objevte opravdovou inteligenci založenou na schopnosti vnímat hmatem tak citlivě, že si to lidé ani neumějí představit.“ — TEMPLE GRANDINOVÁ, autorka knihy Zvířata v překladu„Mají chobotnice duši? je napínavé, dechberoucí dobrodružství, které vás zavede do hlubin, o nichž se nesnilo ani Julesu Verneovi.“ — VICKI CONSTANINE CROKEOVÁ, autorka knihy Elephant Company„Podmanivá kniha o inteligenci stejně ‚cizí‘ jako vzdálený vesmír. A není to žádné sci-fi.“ — BERND HEINRICH, autor knihy Mind of the Raven„Sy Montgomeryová ve své knize Mají chobotnice duši? čtenáře uvádí do fascinujícího a svůdného světa skrytého pod rozbouřenou hladinou oceánu a poutavě mu představuje bytosti, které v něm žijí.“ — VINT VIRGA, DVM, autor knihy The Soul of All Living Creatures AutorSy Montgomeryová je americká přírodovědkyně, dokumentární scenáristka a spisovatelka, která má na kontě více než dvacet vřele přijatých populárně-naučných knih pro děti i dospělé. Pyšní se nejrůznějšími oceněními, mezi něž patří i vyznamenání za celoživotní dílo od Humane Society a New England Booksellers Association. Žije v New Hampshire spolu se svou border kolií, manželem a hejnem kuřat.

Na krátkou chvíli mě však obklopí cesmína a já zapomenu, kde jsem. Zapomenu na dům, který zatím nepovažuji za domov. Zapomenu na svou hektickou práci. A vtom mě něco napadne. Pomyslím si, že na toto místo by se hodily včely, a moje myšlenky se rozeběhnou jako divocí koně. Přakvapeně ucouvnu.Na prahu třicítky se Helen Jukes cítí uvězněná v městském kolotoči kancelářského pletichaření a dočasných adres. Snaží se usadit ve své nové práci v Oxfordu a tu jí dojde, že aby prožila smysluplný život naplněná láskou a prací, musí se sama změnit. Tehdy jí kamarádi darují včelstvo (podle starých mýtů darované včelstvo přináší štěstí) a Helen začíná svůj první včelařský rok. Co ale obnáší "chovat" tyto divoké tvorečky? Jak mohou nové vědomosti o včelách přispět k objevování sebe sama? A přinese jí cesta do útrob úlu uvolnění?Je to knížka stejně překvapivá, krásná a vzbuzující údiv jako je život včel a úlu.- Helen MacDonald, autorka knihy J jako jestřábZatímco Helen hledá svou roli v úžasném ekosystému úlu, samotná akt chovu jí přináší nový pohled na život, prohlubuje její přátelství (stará i nová) a oživuje její svět. Její vyprávění je fascinující cestou ve stopách včel a jejich úlu i dějinami našeho pozorování včel. Jde o úchvatné zamyšlení nad zodpovědností a péčí, nad zranitelností a důvěrou, nad tvorbou nových pout a vstupem na pole dosud neprozkoumaná.AutorkaHelen Jukes - britská spisovatelka, včelařka a učitelka tvůrčího psaní. Její práce se objevily v Caught by the River, BBC Wildlife, Resurgence, Junket a LITRO. Učí tvůrčímu psaní na Oxfordské univerzitě a spolupracuje s Bee Friendly Trust - neziskovou organizací, usilující o zvýšení našeho povědomí o životě včel a podporující péči o udržitelná stanoviště. Žije ve Wye Valley.

Pohled do tajuplného světa pod mořskou hladinouPod vodou se dějí úžasné věci: moře v noci podivuhodně září a světélkuje, ty nejmenší organismy tvořící plankton ovlivňují celý koloběh života nejen pod hladinou a ryby nejsou vůbec němé, naopak navzájem pěkně nahlas komunikují. Mořská bioložka Frauke Baguscheová vypráví fascinující příběhy těch nejmenších i největších tvorů na naší planetě, vysvětluje, kde má původ ona charakteristická vůně, která nás doprovází při procházkách po pláži, a proč na nás moře tak silně působí a ovlivňuje nás i celou Zemi.Přestože oceány pokrývají dvě třetiny naší planety a tvoří tak největší ekosystém na Zemi, o tom, co se v nich děje, toho zatím víme jen překvapivě málo. Nedlužíme jim za nic menšího než za vlastní život, neboť kyslík pro každý náš druhý nádech pochází z mořských mikrořas - a je jedno, jestli dýcháte vzduch v Brně, Praze nebo třeba Boce Kotorské. Moře, jeho teplé a studené proudy, řasy podílející se na formování mraků a mořský cyklus odpařování zásadně ovlivňují také podnebí u nás. Získáváme z něj rovněž jídlo, poskytuje nám ochranu a nabízí pracovní místa i atraktivní lokality, kde můžeme strávit dovolenou. Šumění vln, mořský vánek a široširá rozlehlost, to vše nás uklidňuje i inspiruje. Ale teprve když se do mořských hlubin ponoříme, zažijeme na vlastní kůži svůj "modrý zázrak", protože pod mořskou hladinou to překypuje životem. Ten barevný, neustále se proměňující svět vás naprosto okouzlí.AutorDr. Frauke Baguscheová (*1978) - po absolvování doktorského studia na Southamptonské univerzitě v Anglii vedla mořské biologické stanice na Maledivách. Na plachetnici podnikla cestu dlouhou 9 500 kilometrů z Karibiku přes Atlantský oceán až do Středozemního moře, aby tím upozornila na znečišťování moří a oceánů. V současné době žije v Saarbrückenu a pořádá přednášky a kurzy zaměřené na mořskou biologii.

 „Místo strachu z vlků bychom měli mít strach z toho, jak moc jsme se vzdálili od své vlastní vlčí povahy.“Ulisse s Achillem jsou dva mladí vlci. Opuštěné je našli v lese, poté byli svěřeni do péče Elise a dobrovolníkům ve stanici Monte Adone – zařízení v Apeninách u italské Boloni, v němž se o nalezená zraněná divoká zvířata starají. Vlčata by tak měla zůstat v zajetí až do konce svého života, protože pokud vlci vyrůstají v blízkosti člověka, neosvojí si jazyk a zákony smečky a bez jejich znalosti by v přírodě nepřežili. Elisa s kolegy ze záchranné stanice se o to ovšem chtějí pokusit. Možná trochu bláhově se snaží vrátit lesu jeho děti a umožnit tak vlkům žít volně ve svém přirozeném prostředí.Jejich odvážné úsilí vrátit vlky na svobodu Giuseppe Festa sleduje krok za krokem. Patnáct měsíců s nimi stráví v takřka nedotče­ných Apeninách, sdílí jejich nadšení a hluboce prožívá zklamání. Ulisseovo a Achillovo dobrodružství citlivě zachycuje až k nečekanému závěru.Dokumentární příběh Děti lesa se čte stejně poutavě jako román. Giuseppe Festa detailně přibližuje chování vlků, divokých a často mytizovaných zvířat, a opěvuje kouzlo přírody, kterou ovšem nepopisuje nijak romanticky, dokáže ukázat i její  drsnou tvář, a to bez mýtů a jakýchkoliv předsudků. Autor zachycuje touhu vlků po svobodě a čtenáře si umí získat svou láskou, obavami a pochybnostmi stejně jako velkým porozuměním a respektem, který si tato fascinující zvířata zaslouží.Autor:Giuseppe Festa vystudoval přírodní vědy a věnuje se environmentálnímu vzdělávání. Jako zpěvák vystupuje v Itálii i v zahraničí se skupinou Lingalad, kterou založil. Je protagonistou a scenáristou oceněného dokumentárního filmu Oltre la frontiera (Za hranicí) a autorem řady reportáží z přírody pro italskou televizi Rai. V nakladatelství Salani vyšly jeho romány Il passaggio dell’orso (2013, Přechod medvěda), L’ombra del gattopardo (2014, Stín leoparda), La luna è dei lupi (2016, Měsíc patří vlkům) a Cento passi per volare (2018, Sto kroků od vzlétnutí). Všechny byly přeloženy do mnoha jazyků.Giuseppe Festa@Sara Romoli

Jaké to je být rorýsem létajícím rychlostí vyšší než sto kilometrů v hodině? Nebo kivim ploužícím se černou tmou novozélandské noci? A co se honí hlavou slavíkovi, když si při zpěvu pohrává s notami?V této výjimečné knize čerpá Tim Birkhead - přední světový ornitolog, profesor na univerzitě v Sheffieldu a autor úspěšných knih ověnčených řadou cen - ze svých bohatých vědomostí, které získal celoživotním studiem ptáků, a poutavě přibližuje, jak ptáci vnímají svět. Snaží se odpovědět jak na tyto otázky, tak i na mnoho dalších a využívá při tom popis jednotlivých smyslů, které ptákům slouží k poznávání okolí a ke vzájemné komunikaci."Radost číst! Zároveň fascinující i vtipná kniha, která je od začátku do konce promyšlená, podložená fakty a poutavě napsaná." - NEW SCIENTIST

 Jak se ze zlého, samotářského, ale nesmírně fascinujícího vlka, který se od nepaměti objevuje v mýtech a pohádkách, stal nejlepší přítel člověka? Proč kulturní vývoj lidstva ve všech epochách svorně doprovázeli zrovna vlci a psi? Jak se náš nejednoznačný vztah k vlkům stal hnací silou lidské spirituality? A proč nás tak dojímá pohled našeho psího parťáka? Uznávaný etolog Kurt Kotrschal nám ve své knize pomůže nejen lépe pochopit pradávné zaujetí vlkem, ale také nás naučí, jak správně přistupovat k našemu věrnému společníkovi – psovi. Kniha odpovídá na otázku, v čem se od sebe tito dva blízcí příbuzní liší, a zároveň poskytuje cenné poznatky o soužití člověka a jeho nejlepšího přítele. Publikace získala rakouské ocenění Vědecká kniha roku v oblasti medicína a biologie. „Kurt Kotrschal na základě svých znalostí a zkušeností fundovaně popisuje ambi­valentní a mnohostranné sbližování vlka s člověkem a poutavě líčí, jak se z divokého vlka vyvinul dnešní pes.“ – ORF AutorKurt Kotrschal (* 1953) je rakouský biolog a etolog, emeritní profesor na Vídeňské univerzitě. Celý svůj profesní život pozoruje zvířata (havrany, vlky, opice, psy) a dlouhodobě zkoumá jejich chování. V roce 2008 nedaleko Vídně spoluzaložil Wolf Science Centre (WSC). V tomto unikátním zařízení se svými kolegy sleduje, jak se domestikovaní psi liší sociálně a mentálně od svých divokých předků – vlků. Aby bylo možné je srovnávat, přistupují tu k oběma druhům stejným způsobem – díky tomu je Wolf Science Centre celosvětově jedinečné. Centrum je možné navštívit, ocitnout se dokonce i v bezprostřední blízkosti vlků a dozvědět se o jejich životě víc. www.wolfscience.at

 Oslava rozmanitosti ptačího života a chování Tato kniha pojednává o překvapivých a někdy znepokojivých projevech chování, které jsou u ptáků na denním pořádku, o činnostech, které výrazně a někdy škodolibě vyvracejí naše obvyklé představy o tom, co je u ptáků „normální“ a čeho jsme si mysleli, že jsou schopni.Jennifer Ackermanová na základě aktuálních vědeckých poznatků převrací tradiční pohled na způsob, jak ptáci žijí, jak spolu komunikují, získávají potravu, páří se, vychovávají mláďata a přežívají. Odhaluje jejich pozoruhodnou inteligenci i strategie a schopnosti, které jsme kdysi připisovali výhradně lidem: klamání, manipulaci, podvádění, únosy, zabíjení potomků, ale také důmyslnou mezidruhovou komunikaci, spolupráci, součinnost, altruismus, kulturu a hru. Některé z těchto mimořádných způsobů chování jsou tak zapeklité, že posunují hranice samotné „ptákovitosti“ – tedy ptačí podstaty.Je zřejmé, že neexistuje jen jediný ptačí způsob života, ale spíše ohromující škála druhů s odlišným vzhledem i životním stylem. Ptáci se mezi sebou liší v každém ohledu, v opeření, tvaru těla, zpěvu, letu, ekologické nice i v chování. A právě to na nich milujeme. Rozmanitost biology fascinuje. A fascinuje i pozorovatele ptáků (birdwatchery), nutí je sepisovat seznamy druhů, jež během svého života viděli (life listy), cestovat do vzdálených koutů zeměkoule za vzácnými druhy nebo skočit do auta a jet se podívat na zbloudilce přivátého bouří či vyrazit do lesa a pískat a hvízdat, aby přilákali jakéhosi nenápadného budníčka.Pozorujte chvíli ptáky a uvidíte, že různé druhy dělají i ty nejvšednější věci naprosto odlišným způsobem. Tuto rozmanitost odrážejí i výrazy, kterými popisujeme naše vlastní extrémní chování. Jsme sovy, nebo skřivani; nosíme se jako pávi, nebo jsme ošklivá káčátka; jsme dravci, nebo holubičí povahy; noční ptáci, nebo ranní ptáčata. Cukrujeme, kdákáme a krákoráme. Hudráme, sýčkujeme, vejráme, lelkujeme, datlujeme. Jsme blbouni nejapní nebo slepice. Jsme nafoukaní jako holub bublák nebo zmrzlí jako drozd. Spíme jako dudci a nadáváme jako špačci. Děláme volavky a kavky. Máme mezi sebou straku nebo kukaččí mládě. Jsme oškubaní jako kuře a pěkně jsme se vybarvili. Vylétli jsme z hnízda, jsme vykutálení ptáčci a děláme ptákoviny. Naparujeme se, tokáme, zařizujeme si hnízdečko lásky, jsme jako hrdličky, ale umíme být i jako supi. Někteří z nás zobák nezavřou po celý den, jiní ho ani neumějí pořádně otevřít. Mluvíme, jak nám zobák narostl, někdy ho ale musíme držet, abychom přes něj nedostali. AutorkaJennifer Ackerman (*1959) píše již více než tři desetiletí o vědě, přírodě a biologii člověka. Po celý život se snaží zpřístupňovat poznání co nejširšímu publiku, hledat místo člověka v přírodou daných souvislostech a kreativně uvažovat nad vědeckými fakty. Její styl spojuje čtivost a poutavost s předcházející pečlivou rešerší. Právě v tom tkví její hlavní dar a díky tomu se její práci dostává opakovaných ocenění. Mimo jiné získala stipendium americké Národní nadace pro literaturu v oblasti literatury faktu, Buntingovo stipendium a grant od Nadace Alfreda P. Sloana.Má za sebou nespočet příspěvků a článků v mnoha publikacích, například National Geographic či New York Times. Především ale píše knihy. V Nakladatelství KAZDA již vyšel její světový bestseller Genialita ptáků (The Genius of Birds).

 Exodus koně z lidských dějin je proces, jenž se kupodivu odehrál téměř nepozorovaně. Celé knihovny zabývající se dějinami 19. a 20. století o koni mlčí, ačkoliv byl jak v Evropě, tak v Americe všudypřítomný. S nástupem Napoleona započalo poslední století koní, jež pak doznívá s první světovou válkou. Ve své knize rozehrává Ulrich Raulff všechny rejstříky kulturních i literárních dějin a s obdivuhodným vypravěčským uměním popisuje svět, jenž dospěl ke svému konci.„Ulrich Raulff nasazuje dějinám kultury ostruhy: jeho úžasná kniha vypráví o nejdůležitějších pomocnících člověka, kteří kdysi formovali naši společnost.“ – Jürgen Osterhammel, Die ZeitUlrich Raulff je skvělý vypravěč, ale nikdy nebyl tak dobrý jako v „Posledním století koní“. - Denis Scheck, SüdwestrundfunkSunday Times zvolily v roce 2017 anglický překlad knihy Poslední století koní (Farewell to the Horse) historickou knihou roku.Kniha byla nominována na cenu lipského knižního veletrhu 2016.  AutorUlrich Raulff (* 1950) je přední německý historik a spisovatel. Po studiu anglistiky, historie a filozofie v Marburgu a habilitaci v oboru kultorologie na Humboldtově univerzitě v Berlíně pracoval 16 let jako novinář na volné noze v Paříži, Florencii a Berlíně. V dalších letech působil na vedoucích pozicích v německých denících Frankfurter Allgemeine Zeitung a Süddeutsche Zeitung.Od roku 2004 do roku 2018 byl Raulff ředitelem Německého literárního archivu v Marbachu. Od října 2018 je prezidentem Institutu pro zahraniční vztahy (ifa). Je členem předsednictva řady německých kulturních institucí a akademií, mimo jiné Goethe-Institutu.V roce 2013 Ulrich Raulff obdržel Záslužný kříž 1. třídy Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo.

 Jak se ze zlého, samotářského, ale nesmírně fascinujícího vlka, který se od nepaměti objevuje v mýtech a pohádkách, stal nejlepší přítel člověka? Proč kulturní vývoj lidstva ve všech epochách svorně doprovázeli zrovna vlci a psi? Jak se náš nejednoznačný vztah k vlkům stal hnací silou lidské spirituality? A proč nás tak dojímá pohled našeho psího parťáka? Uznávaný etolog Kurt Kotrschal nám ve své knize pomůže nejen lépe pochopit pradávné zaujetí vlkem, ale také nás naučí, jak správně přistupovat k našemu věrnému společníkovi – psovi. Kniha odpovídá na otázku, v čem se od sebe tito dva blízcí příbuzní liší, a zároveň poskytuje cenné poznatky o soužití člověka a jeho nejlepšího přítele. Publikace získala rakouské ocenění Vědecká kniha roku v oblasti medicína a biologie. „Kurt Kotrschal na základě svých znalostí a zkušeností fundovaně popisuje ambi­valentní a mnohostranné sbližování vlka s člověkem a poutavě líčí, jak se z divokého vlka vyvinul dnešní pes.“ – ORF AutorKurt Kotrschal (* 1953) je rakouský biolog a etolog, emeritní profesor na Vídeňské univerzitě. Celý svůj profesní život pozoruje zvířata (havrany, vlky, opice, psy) a dlouhodobě zkoumá jejich chování. V roce 2008 nedaleko Vídně spoluzaložil Wolf Science Centre (WSC). V tomto unikátním zařízení se svými kolegy sleduje, jak se domestikovaní psi liší sociálně a mentálně od svých divokých předků – vlků. Aby bylo možné je srovnávat, přistupují tu k oběma druhům stejným způsobem – díky tomu je Wolf Science Centre celosvětově jedinečné. Centrum je možné navštívit, ocitnout se dokonce i v bezprostřední blízkosti vlků a dozvědět se o jejich životě víc. www.wolfscience.at

„Možná že když se dnes naučíme zachránit jednoho čmeláka, dokážeme zítra zachránit svět.“Posedlosti pro čmeláky propadl Dave Goulson už v raném dětství. Jeho zájem o přírodu začínal stále exotičtějším zvěřincem domácích mazlíčků, ale svět se mu naprosto změnil, když si objednal první entomologické vybavení. Od té doby se jeho skutečnou vášní stal hmyz, především včely a čmeláci. „Čmeláky jsem začal studovat ne proto, že jsou to důležití opylovači, ale protože jsou fascinující, protože se chovají zajímavě a tajuplně, a protože jsou prostě neodolatelní. Když jsem se ale líp seznámil s tím, co se o nich vědělo, ukázalo se, že naléhavě potřebují pomoc.“ - Dave GoulsonDave Goulson v současné době patří mezi nejuznávanější ochránce přírody ve Spojeném království a v roce 2006 založil oceňovanou Bumblebee Conservation Trust (Společnost na ochranu čmeláků). V knize Návrat čmeláků kombinuje příběhy o rostoucí vášni dítěte pro přírodu s hlubokými vhledy do zásadní důležitosti čmeláků. Autor se zaujetím popisuje, jaký vliv měly na čmeláky historické události, co s nimi dělá proměňující se příroda, jak do jejich života zasahujeme my a jak je můžeme chránit. Jedním z nejvýraznějších momentů příběhu je vášnivé úsilí Dava Goulsona o navrácení anglického čmeláka pruhovaného, který ve Velké Británii zcela vyhynul, do jeho původní domoviny. Díky autorovu hlubokému vhledu a nadšení se na čmeláky začnete dívat úplně jinak. Začnete se na ně zkrátka dívat.„Musím se k něčemu přiznat. Možná tvrdím, že biodiverzita je životně důležitá pro naše přežití, že potřebujeme opylovače pro naše zemědělské plodiny a tak dál, a že bychom tudíž měli vyhradit oblasti pro ochranu. Ve skutečnosti je ale moje motivace pro obnovu louky mnohem sobečtější. Úplně jednoduše – louka je to nekrásnější místo, kde je možné si během letního dne sednout. Pokud jste to ještě nikdy neudělali, najděte si nějakou louku plnou divokých květin – není jich sice mnoho, ale nějaká pravděpodobně bude nepříliš daleko – jděte tam sami, posaďte se do vysoké trávy a nasávejte do sebe to místo. Poslouchejte zvuky: bzučení čmeláků a včel, cvrkot lučních kobylek, vysoké pískání rejsků bojujících hluboko v trávě, melodické švitoření skřivanů vysoko na nebi. Vnímejte vůně bazalky, mateřídoušky a svízele syřišťového rozdrcených pod vašima nohama a květin všude kolem. Nechte se unášet širokou paletou barev: fialových, žlutých, purpurových a růžových. Je to nejblíž nebi, kam se většina z nás může dostat. Jaký další důvod bychom mohli potřebovat pro vytváření takových míst a péči o ně? Kéž máte vždy možnost si na rozkvetlé louce užívat pohled na čmeláky a včely a naslouchat jejich bzukotu.“ - Dave Goulson AutorDave Goulson (* 1965) vystudoval biologii na Oxfordské univerzitě a v současnosti působí jako profesor biologických věd na univerzitě v Sussexu. Vydal více než 190 vědeckých článků o čmelácích, včelách, motýlech a dalších druzích hmyzu. V roce 2006 založil Bumblebee Conservation Trust (Společnost na ochranu čmeláků), která svou průlomovou ochranářskou prací získala Heritage Lottery Award za nejlepší projekt v oblasti životního prostředí. Jedním z jejích cílů je navrátit do původní domoviny čmeláka pruhovaného, který ve Velké Británii zcela vyhynul. Biology and Biotechnology Research Council v roce 2010 Goulsonovi udělil ocenění Sociální inovátor roku. Je autorem další velmi úspěšné knihy o přírodním zahradničení Divočina v zahradě.

Lisina očka jsou živá a tmavá, tělo štíhlé a čumáček pěkně zašpičatělý. Když ji našli, sotva lapala po dechu, pravděpodobně byla omráčená od auta. Jedině Massimo, který pro ježky založil záchrannou stanici v oblasti Langhe, ji může zachránit. Vypadá to beznadějně, ale ani jeden z nich to nevzdává a po noci plné obav se ježeček znovu staví na nohy. Ovšem ne tak docela, traumatické poranění mozku mu způsobilo hemiparézu, takže je trvale postižený. Je správné udržovat ho při životě s vědomím, že bude potřebovat neustálou péči a nikdy znovu nepocítí, jak chutná svoboda? A co s Tvářičkou, zohavenou od sekačky na trávu? Anebo s Pacičkou, která se narodila bez zadních nohou? Massimo neváhá – život je život a je potřeba ho zachránit. Od té chvíle se Lisa a další stávají jeho nerozlučnými společníky, a to když se o ně stará i během probdělých nocí po mnoha kritických situacích. Díky ježkům se Massimo naučil být trpělivý, umět se vcítit i pochopit, kolik radosti se skrývá v drobných skutcích. O významu toho, co pro ježky dělá, se sám přesvědčí, když onemocní jeho matka a jemu se krůček po krůčku podařípřekonat konflikty a nedorozumění a znovu objevit, co je vždy spojovalo. V této citlivě napsané knize autor bestselleru 25 gramů štěstí statečně čelí kontroverzním zábleskům náklonnosti a odhodlání a ukazuje, jak ve své jednoduchosti mají zvířata mnohem bezprostřednější a jasnější nahlížení světa a mohou nám pomoct  poznat podstatu života.Autor:Massimo Vacchetta - žije v severoitalském městě Novello, poblíž francouzských hranic. Jako veterinář se přes dvacet let specializoval na dobytek. V roce 2014 otevřel Záchrannou stanici pro ježky s názvem „Ninna“ (Centro di Recupero Ricci „La Ninna“). Spolu s Antonellou Tomaselli napsal knihu 25 gramů štěstí, která se úspěšně prodává v USA, Velké Británii, Francii, Německu, Japonsku a mnoha dalších zemích.

Objevujte tajuplnou planetu hmyzuHmyz najdeme prakticky všude – v lese i v trávě, v potocích nebo v parku, ale i na mnoha velmi neočekávaných místech – v nadmořské výšce šest tisíc metrů, v nejhlubších jeskyních světa, v kostelních křtitelnicích, uvnitř počítačů i v nozdrách mrožů. Tito drobní živočichové se od nás značně liší: někteří mají kostru z vnější strany těla jako brnění, jiní mohou mít uši na kolenou, oči na penisu či jazyk na nohou. I když mají naši hmyzí souputníci mozek velikosti sezamového semínka, dokážou rozpoznávat obličeje. Hmyz má také neuvěřitelné reprodukční a adaptační schopnosti.Ačkoli na každého člověka žijícího na Zemi připadá 200 milionů hmyzích jedinců, jejich počty dramaticky klesají. Zatímco lidská populace se za posledních 40 let zdvojnásobila, hmyzu o polovinu ubylo. Přitom lidstvo je na práci mnoha druhů těchto drobných živočichů závislé. Už jen z čistě egoistických důvodů bychom se o zdraví a blaho těchto drobných tvorů měli zajímat. Péče o ně je jakousi životní pojistkou pro naše děti a vnoučata. „Příroda nás ohromuje svou složitostí a hmyz tvoří významnou část těchto důmyslně vybudovaných systémů, v nichž my lidé představujeme jen jeden druh z milionů. Proto se tato kniha zabývá těmi nejmenšími druhy, vším tím podivným, krásným a bizarním hmyzem, který tvoří základ světa takového, jak ho známe. První část knihy se věnuje hmyzu samotnému. V první kapitole se dočtete o neuvěřitelně bohaté rozmanitosti jejich říše, z čeho jsou poskládaní, jak vnímají své okolí a také něco málo o tom, jak rozpoznat nejdůležitější skupiny hmyzu. Ve druhé kapitole nahlédnete do jejich poněkud zvláštního sexuálního života. Poté se ponořím hlouběji do složité hry, kterou hmyz hraje s ostatními živočichy (kapitola třetí) a rostlinami (kapitola čtvrtá). Do každodenního boje, zda se najím, nebo mě pozře někdo jiný, v němž navíc každý tvor zápolí o předání vlastních genů. I přesto je zde prostor pro spolupráci a ta nabírá všemožných prapodivných forem. Zbytek knihy se zabývá důvěrným vztahem hmyzu k jednomu konkrétnímu druhu: k nám lidem. Jak přispívá hmyz k produkci potravin (kapitola pátá), jak zajišťuje čistotu přírodního prostředí (kapitola šestá) a poskytuje nám produkty, které potřebujeme, od medu po antibiotika (kapitola sedmá)? V kapitole osmé se podívám na nové obory, v nichž nás hmyz může nasměrovat. A konečně v deváté kapitole se zamyslím nad tím, jak se těmhle našim drobným pomocníkům daří a jak můžeme společně přispět k tomu, aby se měli lépe. Protože my lidé jsme na jejich práci závislí. Potřebujeme je k opylování, k rozkládání mrtvých organismů a k tvorbě hlíny, potřebujeme je jako potravu pro jiná zvířata, pomáhají nám udržet škodlivé organismy na uzdě, šíří semena, jsou nám nápomocní při výzkumech a svými chytrými řešeními nás inspirují. Hmyz představuje drobná ozubená kolečka, díky kterým se svět točí.“ - Anne Sverdrup-Thygesonová Autorka Anne Sverdrup-Thygeson je profesorkou Norské zemědělské univerzity v Ås poblíž Osla a vědeckou poradkyní Norského institutu pro výzkum přírody. Má doktorát z biologie ochrany, přednáší o managementu přírody a biologické rozmanitosti lesů. Anne je také ultramaratonskou běžkyní.

Na základě třicetiletého výzkumu napsal Dave Goulson srozumitelnou, fascinující a důležitou knihu, v níž se zabývá důkazy alarmujícího poklesu množství hmyzu na celém světě. „Pokud přijdeme o hmyz, všechno se zhroutí,“ varoval v rozhovoru pro New York Times.Hlavní příčinou tohoto poklesu hmyzích populací je nerozvážné používání chemických pesticidů. Přiklání se tak k závěru kultovní knihy Rachel Carsonové Tiché jaro, po jejímž vydání v roce 1962 došlo k celosvětovému zákazu používání DDT. Zanedlouho ale byly zavedeny nové pesticidy, stejně smrtící jako DDT, a v současnosti se lidstvo nachází na pokraji nové krize. Co nastane, když veškerý hmyz zcela zmizí? AutorDave Goulson (* 1965) vystudoval biologii na Oxfordské univerzitě a v současnosti působí jako profesor biologických věd na univerzitě v Sussexu. Vydal více než 190 vědeckých článků o čmelácích, včelách, motýlech a dalších druzích hmyzu. V roce 2006 založil Bumblebee Conservation Trust (Společnost na ochranu čmeláků), která svou průlomovou ochranářskou prací získala Heritage Lottery Award za nejlepší projekt v oblasti životního prostředí. Jedním z jejích cílů je navrátit do původní domoviny čmeláka pruhovaného, který ve Velké Británii zcela vyhynul. Biology and Biotechnology Research Council v roce 2010 Goulsonovi udělil ocenění Sociální inovátor roku. Je autorem další velmi úspěšné knihy o přírodním zahradničení Divočina v zahradě a Návrat čmeláků.

Díky této knize pro vás bude krmení ptáků ještě hezčí zážitek než dosud. Nabízí spoustu kreativních nápadů na krmivo vhodné pro jednotlivé druhy, kutilové zde najdou tipy na krmítka, zásobníky a závěsné systémy. Využít lze vykrajovátka na cukroví, kokosové ořechy a staré květináče v mnoha krásných variantách i vánoční stromeček – vše vyzkoušeno v terénu a schváleno ptáky. Inspirace pro milovníky přírody a pro ty, kdo rádi zkoušejí dělat věci sami.AutořiBiologové Katrin a Frank Heckerovi milují přírodu, o které také úspěšně a s velkým nasazením už dvacet let píší. Žijí v severním Německu, obklopeni hlubokými lesy a loukami, svými dětmi a četným domácím zvířectvem. Svoje bohaté zkušenosti ze života v přírodě manželé rádi předávají svým čtenářům – společně napsali už přes padesát knih určených dospělým i dětem. Všechny nápady, jak a čím krmit volně žijící ptáky, uvedené v této knize sami vyzkoušeli a ověřili v praxi. Frank Hecker navíc vše zachytil fotoaparátem – jeho fotky se pravidelně objevují v renomovaných časopisech a odborných publikacích.

Pozorovat, porozumět a správně určitNezáleží na tom, jste-li začátečník, nebo zkušený pozorovatel ptáků, v této knize najdete řadu užitečných rad a informací, které se vám budou hodit při vašich vycházkách za ptáky. Začneme výběrem vhodného dalekohledu, nastíníme možnosti využití chytrého mobilního telefonu a odpovíme na klíčové otázky, jak a kde ptáky nejlépe pozorovat. Probereme i praktické rady ohledně metod pozorování v terénu a základy fotografování ptáků. Tato výpravná a podrobná příručka navíc obsahuje rozsáhlou druhovou část, která vám pomůže i s určováním vzácnějších či obtížně určitelných druhů.— SOUHRNNĚ více než 260 ptačích druhů na 650 barevných fotografiích a 400 ilustracích— SROZUMITELNĚ od správného určení věku až po odborné sčítání ptáků— SPRÁVNĚ jak se vyznat i v obtížně určitelných druzích— OPATRNĚ jak zažít nezapomenutelná pozorování, aniž byste ptáky rušiliAutorLeander Khilje nadšený ornitolog, který se stejným zápalem také rád fotografuje zvířata a přírodu. Zvláštní pozornost věnuje ohroženým a obtížně určitelným druhům nejen ptáků. Svými snímky dokáže nadchnout a k tomu umí srozumitelně vysvětlit potřebné souvislosti.Leander Khil se narodil roku 1988 ve Štýrském Hradci (Grazu). Je to vášnivý ornitolog a se stejným zápalem fotografuje přírodu. Už na základní škole se velmi zajímal o přírodu a ptáky, v čemž ho při cestách po Evropě, do Severní Ameriky, Izraele a Indie podporovali rodiče. V jeho dětství se tak (téměř) všechno točilo kolem ptáků a toužil poznat a vidět co nejvíce různých druhů. S koncem školní docházky ale svůj zájem přesunul od pouhého pozorování přírody k jejímu výzkumu a ochraně. Studium biologie ve Štýrském Hradci a ochrany přírody ve Vídni nasměrovalo jeho nadšení k vědecké dráze. Během studia se jeho zájem o ornitologii ještě více prohloubil a při hledání vzácných druhů ptáků a mimořádných biotopů procestoval celý svět. Jeho práce ho zavedla na ostrovy ve wattovém moři, na černomořské pobřeží Bulharska i do pouští v Egyptě. Jako student univerzity ve Vídni pobýval v Indonésii a Francouzské Guyaně. Mimoto také na soukromých cestách prozkoumal Írán, části Jižní a Střední Ameriky, Galapágy, Maroko a Arabský poloostrov. Do přírody jej to táhne i nadále, ale už ne proto, aby si odškrtl nový druh na seznamu. Nyní ho zajímají zejména ekologické zvláštnosti a ohrožené nebo obtížně pozorovatelné druhy. V současnosti pracuje na několika projektech spojených s ptáky, včetně popularizačních vycházek, přednášek, ornitologických exkurzí, knih a úspěšných televizních dokumentů. Snaží se upozorňovat veřejnost na naléhavou potřebu ochrany živočichů, rostlin a jejich biotopů, předávat nadšení pro přírodu a vysvětlovat ekologické souvislosti. Své badatelské touhy uspokojuje mimo jiné kroužkováním ptáků. Od roku 2006 také pracuje jako člen Faunistické komise BirdLife na sběru a hodnocení pozorování vzácných druhů ptáků na území Rakouska.

Na krátkou chvíli mě však obklopí cesmína a já zapomenu, kde jsem. Zapomenu na dům, který zatím nepovažuji za domov. Zapomenu na svou hektickou práci. A vtom mě něco napadne. Pomyslím si, že na toto místo by se hodily včely, a moje myšlenky se rozeběhnou jako divocí koně. Přakvapeně ucouvnu.Na prahu třicítky se Helen Jukes cítí uvězněná v městském kolotoči kancelářského pletichaření a dočasných adres. Snaží se usadit ve své nové práci v Oxfordu a tu jí dojde, že aby prožila smysluplný život naplněná láskou a prací, musí se sama změnit. Tehdy jí kamarádi darují včelstvo (podle starých mýtů darované včelstvo přináší štěstí) a Helen začíná svůj první včelařský rok. Co ale obnáší "chovat" tyto divoké tvorečky? Jak mohou nové vědomosti o včelách přispět k objevování sebe sama? A přinese jí cesta do útrob úlu uvolnění?Je to knížka stejně překvapivá, krásná a vzbuzující údiv jako je život včel a úlu.- Helen MacDonald, autorka knihy J jako jestřábZatímco Helen hledá svou roli v úžasném ekosystému úlu, samotná akt chovu jí přináší nový pohled na život, prohlubuje její přátelství (stará i nová) a oživuje její svět. Její vyprávění je fascinující cestou ve stopách včel a jejich úlu i dějinami našeho pozorování včel. Jde o úchvatné zamyšlení nad zodpovědností a péčí, nad zranitelností a důvěrou, nad tvorbou nových pout a vstupem na pole dosud neprozkoumaná.AutorkaHelen Jukes - britská spisovatelka, včelařka a učitelka tvůrčího psaní. Její práce se objevily v Caught by the River, BBC Wildlife, Resurgence, Junket a LITRO. Učí tvůrčímu psaní na Oxfordské univerzitě a spolupracuje s Bee Friendly Trust - neziskovou organizací, usilující o zvýšení našeho povědomí o životě včel a podporující péči o udržitelná stanoviště. Žije ve Wye Valley.

Každé setkání se zvířaty se dotýká naší duše a zanechá stopu, která nikdy zcela nezmizí.Kontakt s domácími mazlíčky obohacuje náš život a v mnoha situacích se může ukázat jako léčivý, protože nám pomáhá vyčistit si hlavu a nemyslet na stres v práci či na budoucnost. Psychoterapeut Rainer Wohlfarth a koučka Bettina Mutschlerová – specialisté na terapii pomocí zvířat – nám ve své knize pomáhají pochopit, jak je kontakt se psy, kočkami, koňmi a dalšími zvířaty důležitý pro naše fyzické a psychické zdraví a jak díky němu můžeme zlepšit svůj život. Přesvědčte se, jak síla zvířat léčí a uklidňuje, jaké překvapivé účinky má na děti a dospívající a co nám mohou zvířata předat. AutořiDr. Rainer Wohlfarth (1960) je psychoterapeut se zaměřením na behaviorální terapii a neuropsychologii. Po několika stážích v klinické oblasti úspěšně provozuje vlastní praxi a vede „Ani.Motion“, institut pro terapii pomocí zvířat v Sasbachwaldenu. Od roku 2006 se intenzivně zabývá intervencemi se zvířaty, publikoval řadu vědeckých prací na toto téma a dnes je jedním z předních zástupců této oblasti. Je také prezidentem Evropské společnosti pro terapii pomocí zvířat (ESAAT) a viceprezidentem Mezinárodní společnosti pro terapii pomocí zvířat (ISAAT).Bettina Mutschlerová (1968) je specialistkou na terapii pomocí zvířat. Při každodenní práci s klienty používá jako koučka psy a osly. Kromě toho, že přednáší na „Ani.Motion“, provozuje vlastní školu pro výcvik psů. Pořádá také semináře po celém Německu a trénuje týmy asistenčních psů. Je považována za jednu z nejinovativnějších myslitelů v německy mluvícím světě v oblasti vztahů mezi člověkem a zvířetem a je autorkou mnoha odborných knih a vědeckých článků.

Každé setkání se zvířaty se dotýká naší duše a zanechá stopu, která nikdy zcela nezmizí.Kontakt s domácími mazlíčky obohacuje náš život a v mnoha situacích se může ukázat jako léčivý, protože nám pomáhá vyčistit si hlavu a nemyslet na stres v práci či na budoucnost. Psychoterapeut Rainer Wohlfarth a koučka Bettina Mutschlerová – specialisté na terapii pomocí zvířat – nám ve své knize pomáhají pochopit, jak je kontakt se psy, kočkami, koňmi a dalšími zvířaty důležitý pro naše fyzické a psychické zdraví a jak díky němu můžeme zlepšit svůj život. Přesvědčte se, jak síla zvířat léčí a uklidňuje, jaké překvapivé účinky má na děti a dospívající a co nám mohou zvířata předat. AutořiDr. Rainer Wohlfarth (1960) je psychoterapeut se zaměřením na behaviorální terapii a neuropsychologii. Po několika stážích v klinické oblasti úspěšně provozuje vlastní praxi a vede „Ani.Motion“, institut pro terapii pomocí zvířat v Sasbachwaldenu. Od roku 2006 se intenzivně zabývá intervencemi se zvířaty, publikoval řadu vědeckých prací na toto téma a dnes je jedním z předních zástupců této oblasti. Je také prezidentem Evropské společnosti pro terapii pomocí zvířat (ESAAT) a viceprezidentem Mezinárodní společnosti pro terapii pomocí zvířat (ISAAT).Bettina Mutschlerová (1968) je specialistkou na terapii pomocí zvířat. Při každodenní práci s klienty používá jako koučka psy a osly. Kromě toho, že přednáší na „Ani.Motion“, provozuje vlastní školu pro výcvik psů. Pořádá také semináře po celém Německu a trénuje týmy asistenčních psů. Je považována za jednu z nejinovativnějších myslitelů v německy mluvícím světě v oblasti vztahů mezi člověkem a zvířetem a je autorkou mnoha odborných knih a vědeckých článků.

Proč si tuto knihu přečístHluboko v šumavských hvozdech, na česko-německém pomezí, uprostřed lesa poblíž Bodenmais žije člověk, který dokáže komunikovat se zvířaty. Lesní muž s medvědí postavou, plnovousem, v zeleném plstěném klobouku a často i s veverkou nebo kunou na rameni – Wolfgang Schreil je působivá osobnost. Říkají mu zaříkávač zvířat nebo lesní vlk. Nikdo se k divokým zvířatům v přírodě nedostane tak blízko jako on: často stojí tváří v tvář jelenům a rysům, nebojí se jedovatých hadů, z bezprostřední blízkosti fotografuje lovícího hranostaje či jestřába a jeleni či srnky se v klidu pasou těsně vedle něj. Les pro něj znamená největší možné bezpečí a skutečnou svobodu.Čeká na vás 24 kapitol, které vás provedou světem zvířat. Těšit se můžete na hady, lišky, jeleny, dravé ptáky i sýkory, rysy, veverky, bobry či kuny. Kniha je psaná zábavnou svěží formou, která nadchne každého, nejen milovníky lesních zvířat. Dozvíte se spoustu zajímavých informací – věděli jste třeba, že zmije jsou neskutečně líné nebo proč čerstvě posekaná louka přitahuje dravou zvěř jako magnet? Kniha je protkaná osobními zkušenostmi a postřehy Wolfganga a mnoha jeho úvahami. Třeba nad tím, jak se lidé liší od zvířat a proč mezi námi dochází k nedorozuměním. Wolfgang vám také vysvětlí v čem spočívá kouzlo jednání zvířaty a jak si získat jejich důvěru.Nahlédněte do knihy Co o knize říkají čtenáři Nádherná kniha jako stvořená pro milovníky přírody a zvířat. Vřele doporučuji. Jitka Krejčová Spokojenost, inspirující kniha, zvláště pro nás šumaváky... Jana Zábranská Halbhuberová Sören Po přečtení knihy musím říct, že mnohé pasáže mě zanechaly naprosto fascinovaného. Nepřipadalo mi možné, že by si člověk mohl vytvořit tak úzké pouto a vztah k divokým zvířatům. Přestože jsem si knihu mohl užít pouze v černobílé podobě, většinu fotek považuji za skvělé. V jedné kapitole je například popsáno velmi působivé setkání s liškou včetně přiložených fotografií. Když se pak na tyto doprovodné fotky podíváte, zůstanete ohromeni. Tuto knihu mohu doporučit každému, kdo se zajímá o (místní) divokou zvěř a chce jí trochu více porozumět. B.K. Zábavná kniha s krásnými fotografiemi přírody. Měl jsem to štěstí, že jsem Wolfganga poznal osobně. Naprosto skvělý a milý chlap. Když vypráví o svých zážitcích, mohl bych ho poslouchat donekonečna. Čtení knihy je dvakrát tak zábavné, protože se můžete lépe vcítit do jeho emocí. O autorovi Wolfgang Schreil Wolfgang Schreil (1975) se narodil v bavorském Bodenmais na česko-německém pomezí, kde také v současnosti žije se svojí manželkou. Nejvíce času přitom tráví uprostřed lesů v maringotce. Už od dětství ho to táhlo do lesa a ke zvířatům, ale z této cesty v patnácti letech sešel, vyučil mechanikem a do svých pětadvaceti let se intenzivně věnoval vzpírání. Ve světě lidí a zavřený ve skladu se však necítil dobře, a proto začal utíkat do přírody. Našel si práci jako hrobař díky které byl přírodě mnohem blíž. Později se začal věnovat fotografování zvířat a léčbě poraněných zvířat. Svoji vášeň pro les a zvířata předává dál díky filmům a seriálům. Ty ho také proslavily a v médiích si vysloužil přezdívku „zaříkávač zvířat“. Při svých výpravách, na přednáškách, v knihách, pořadech i různých talk show se snaží ukázat, jak lze být nejen „v“ přírodě, ale i její součástí. K divokým zvířatům, které zachycuje na působivých fotografiích, se nikdo nedostane tak blízko jako on: Wolfgang Schreil vidí to, co ostatní nevidí. Nebo spíš vidí to, co mnoho z nás už možná přestalo vidět. V roce 2022 obdržel cenu Rotary Respect Award pro osobnosti, které naplňují poslání „dělat svět lepším“. V Bodenmais v Bavorském lese je možné projít jeho naučnou stezku. Více informací o jeho aktivitách najdete na webových stránkách: www.wolfgangschreil.de.

Proč si tuto knihu přečístHluboko v šumavských hvozdech, na česko-německém pomezí, uprostřed lesa poblíž Bodenmais žije člověk, který dokáže komunikovat se zvířaty. Lesní muž s medvědí postavou, plnovousem, v zeleném plstěném klobouku a často i s veverkou nebo kunou na rameni – Wolfgang Schreil je působivá osobnost. Říkají mu zaříkávač zvířat nebo lesní vlk. Nikdo se k divokým zvířatům v přírodě nedostane tak blízko jako on: často stojí tváří v tvář jelenům a rysům, nebojí se jedovatých hadů, z bezprostřední blízkosti fotografuje lovícího hranostaje či jestřába a jeleni či srnky se v klidu pasou těsně vedle něj. Les pro něj znamená největší možné bezpečí a skutečnou svobodu.Čeká na vás 24 kapitol, které vás provedou světem zvířat. Těšit se můžete na hady, lišky, jeleny, dravé ptáky i sýkory, rysy, veverky, bobry či kuny. Kniha je psaná zábavnou svěží formou, která nadchne každého, nejen milovníky lesních zvířat. Dozvíte se spoustu zajímavých informací – věděli jste třeba, že zmije jsou neskutečně líné nebo proč čerstvě posekaná louka přitahuje dravou zvěř jako magnet? Kniha je protkaná osobními zkušenostmi a postřehy Wolfganga a mnoha jeho úvahami. Třeba nad tím, jak se lidé liší od zvířat a proč mezi námi dochází k nedorozuměním. Wolfgang vám také vysvětlí v čem spočívá kouzlo jednání zvířaty a jak si získat jejich důvěru.Nahlédněte do knihy Co o knize říkají čtenáři Nádherná kniha jako stvořená pro milovníky přírody a zvířat. Vřele doporučuji. Jitka Krejčová Spokojenost, inspirující kniha, zvláště pro nás šumaváky... Jana Zábranská Halbhuberová Sören Po přečtení knihy musím říct, že mnohé pasáže mě zanechaly naprosto fascinovaného. Nepřipadalo mi možné, že by si člověk mohl vytvořit tak úzké pouto a vztah k divokým zvířatům. Přestože jsem si knihu mohl užít pouze v černobílé podobě, většinu fotek považuji za skvělé. V jedné kapitole je například popsáno velmi působivé setkání s liškou včetně přiložených fotografií. Když se pak na tyto doprovodné fotky podíváte, zůstanete ohromeni. Tuto knihu mohu doporučit každému, kdo se zajímá o (místní) divokou zvěř a chce jí trochu více porozumět. B.K. Zábavná kniha s krásnými fotografiemi přírody. Měl jsem to štěstí, že jsem Wolfganga poznal osobně. Naprosto skvělý a milý chlap. Když vypráví o svých zážitcích, mohl bych ho poslouchat donekonečna. Čtení knihy je dvakrát tak zábavné, protože se můžete lépe vcítit do jeho emocí. O autorovi Wolfgang Schreil Wolfgang Schreil (1975) se narodil v bavorském Bodenmais na česko-německém pomezí, kde také v současnosti žije se svojí manželkou. Nejvíce času přitom tráví uprostřed lesů v maringotce. Už od dětství ho to táhlo do lesa a ke zvířatům, ale z této cesty v patnácti letech sešel, vyučil mechanikem a do svých pětadvaceti let se intenzivně věnoval vzpírání. Ve světě lidí a zavřený ve skladu se však necítil dobře, a proto začal utíkat do přírody. Našel si práci jako hrobař díky které byl přírodě mnohem blíž. Později se začal věnovat fotografování zvířat a léčbě poraněných zvířat. Svoji vášeň pro les a zvířata předává dál díky filmům a seriálům. Ty ho také proslavily a v médiích si vysloužil přezdívku „zaříkávač zvířat“. Při svých výpravách, na přednáškách, v knihách, pořadech i různých talk show se snaží ukázat, jak lze být nejen „v“ přírodě, ale i její součástí. K divokým zvířatům, které zachycuje na působivých fotografiích, se nikdo nedostane tak blízko jako on: Wolfgang Schreil vidí to, co ostatní nevidí. Nebo spíš vidí to, co mnoho z nás už možná přestalo vidět. V roce 2022 obdržel cenu Rotary Respect Award pro osobnosti, které naplňují poslání „dělat svět lepším“. V Bodenmais v Bavorském lese je možné projít jeho naučnou stezku. Více informací o jeho aktivitách najdete na webových stránkách: www.wolfgangschreil.de.